První velké ryby za mřížemi

Ve středu ráno a během čtvrtka zatkla policie celkem pět lidí ze skupiny firem kolem Královéhradecké brokerské společnosti, kterým se podařilo během necelého roku a půl zašantročit majetek z portfolia investičního fondu Trend za téměř miliardu korun, tedy 95 % původního majetku fondu. Jsou obviněni z neoprávněných machinací s akciemi a ze „zpronevěry majetku ve výši 980 milionů korun“. Mezi zatčenými jsou i dvě opravdu velké ryby, hlavní majitelé firem napojených na Královéhradeckou brokerskou společnost a akciovou společnost IFM Melodia: ing. Miroslav Hálek a ing. Petr Štejtr.

Český kapitálový trh získal i v zahraničí během minulých měsíců pověst, že se na něm dají beztrestně provádět libovolné podvodné operace. Obnovit důvěru nemůže pouze vznik nějaké nezávislé komise pro cenné papíry či dotažení zákonné regulace do podoby běžné ve světě. To jsou sice důležité věci, ale stejně podstatné bude, když se za mřížemi konečně ocitne nějaký velký podvodník, tedy někdo z těch, kdo v posledních letech vykrádal v masovém měřítku investiční fondy, ožebračoval akcionáře a dopouštěl se nejrůznějších finančních podvodů. Minulý týden se proto stal nesmírně důležitým signálem.

Srpen 1995: prodej Trendu

Fondy Trend z první i druhé vlny kuponové privatizace byly založeny populárními umělci-podnikateli Michaelem Kocábem a Martinem Kratochvílem. Přesně to bylo vlastně tak, že fond zakládaly firmy Bonton (Martin Kratochvíl), ART Production K (Michael Kocáb), Montované stavby (ing. Machalíček) a banka Skala (ing. Pacovský). Reklamní kampaň těchto fondů (podobně jako u investičního fondu Šrejber Tenis) byla založena na fotografiích obou otců zakladatelů. Bez velkých slibů se oběma populárním osobnostem podařilo shromáždit kuponové knížky od více než 100 00O občanů. V majetku Trendu se ocitly akcie obchodního domu Kotva, Sokolovské uhelné, a.s., Telecomu, Chemopetrolu apod. a rozhodně patřil mezi ty lepší investiční fondy.

Zpočátku se v Trendu VIF, a.s.,(tak se investiční fond oficiálně jmenuje) nedělo nic nápadného: nucený správce, auditor z firmy Interexpert Emil Bušek, ve svých materiálech konstatuje, že až do 4. srpna 1995 nenašel v hospodaření fondu žádné nedostatky ani nezákonnosti.

V létě roku 1995 se Kocáb s Kratochvílem rozhodli své dítko prodat právě Královéhradecké brokerské společnosti (dále již jen KHB). Pro pochopení dalších událostí je třeba upřesnit, že neprodávali fond Trend VIF, a.s., jako takový, ale investiční společnost Trend, a.s., která portfolio fondu spravovala (podrobněji viz rámeček). Martin Kratochvíl dnes tvrdí, že „o investiční společnost Trend byl obrovský zájem a seriózních zájemců bylo nejméně pět. Trend byl kvalitním fondem a správy jeho portfolia se chtěla chopit celá řada profesionálů (brokerských firem, pozn. red). My jsme s Michaelem Kocábem nevěstu vystrojili a zároveň jsme oba cítili, že se chceme spíše věnovat svým zájmům a podnikání, které je nám bližší. Nemohli jsme pochopitelně tušit, že KHB bude taková banda zlodějů. Prověřovali a lustrovali jsme je na všech stranách a měli jsme na ně ty nejlepší reference. Nikdo s nimi neměl špatné zkušenosti a nikdo si na ně nestěžoval.“ Na otázku, kdo konkrétně tyto zájemce o koupi investiční společnosti tehdy přivedl, Kratochvíl říká: „Byl to pan Pacovský z banky Skala. Ta s KHB již dříve obchodovala a měla s nimi ty nejlepší zkušenosti. Nějaké kontakty s nimi měl také Michael Kocáb. IFM Melodia totiž vyráběla a prodávala elektrická piana.“ Mimochodem, banka Skala (dnes Union banka) si uchovala blízký vztah s Trendem donedávna: zůstala akcionářem fondu i jeho tzv. zákonným depozitářem, který má fond i státní orgány upozorňovat, kdyby správce ve své obchodní praxi překračoval zákony. K prodeji investiční společnosti došlo 4. srpna 1995.

Nechtěli jsme jim dělat problémy

Součástí prodeje bylo i několik důležitých dohod a změn stanov. První dohodou bylo, že Kocáb s Kratochvílem zůstanou ještě po určitou dobu členy představenstva fondu, aby prý byla zachována určitá kontinuita. Podle obou zakladatelů nebyl žádný důvod se tomu bránit, protože KHB se zdála být naprosto solidní: „Společnost si koupili, řádně zaplatili. Nechtěli jsme jim dělat problémy.“ Zároveň se ale změnilo ještě jedno důležité ustanovení. Vztah investiční společnosti a fondu je sice dán zákonem, specifika ale mohou být různá. Byla dohodnuta změna stanov, ze kterých vyplývalo, že investiční společnost se bude věnovat pouze zásadním věcem (jako je například objednání auditu), ale o normálních transakcích bude rozhodovat představenstvo fondu. Zároveň byla prodloužena výpovědní lhůta mezi fondem a společností na osmnáct měsíců. O tom, co šéfové KHB touto změnou politiky sledovali, můžeme jenom spekulovat. Jisté ale je, že již v srpnu rozjeli jeden podvodný obchod. Mohlo jim tedy jít například o to, aby v podvodných operacích zůstali pánové Kocáb s Kratochvílem do určité míry namočeni. Jejich jména také s první nekalou operací skutečně souvisejí.

Předseda představenstva fondu Kratochvíl a místopředseda Kocáb odjeli v srpnu 1995 na dovolenou do ciziny a umožnili dalšímu členu představenstva Machalíčkovi (Montované stavby) podepisovat za fond důležité transakce. Všechno prý již stejně probíhalo v režii KHB, která také měla plnou moc k uskutečňování obchodů ve Středisku cenných papírů, a Kratochvíl s Kocábem se podle svých vlastních slov o detaily podepisovaných smluv ani příliš nezajímali. Nebyl prý důvod představitelům KHB nevěřit.

První nekalá transakce

Tím se dostáváme k reáliím první podvodné transakce, která se uskutečnila 22. srpna 1995 (viz graf č. 1). Pan Machalíček tehdy za fond Trend podepsal smlouvu o prodeji balíku akcií SPT Telecom, Chemopetrolu a Synthesie firmě Conzult Invest zastupovanou Michalem Plachtou z Jablonce nad Nisou (jde mimochodem o jednoho z těch, který se ocitl ve vazbě). Trend dostal okamžitě zálohu ve výši 135 milionů korun, tedy zhruba čtvrtinu kupní ceny. Celková cena byla stanovena na 487 milionů korun. Conzult Invest tyto papíry obratem prodal firmě Firex, a.s., (leasingová společnost vedená Miroslavem Hálkem, tedy dalším se zatčených a zřejmě hlavou celé skupiny). Ve smlouvě se Conzult Invest zavázal převést akcie na účet Firexu do 25. srpna 1995, ale převod byl uskutečněn až 30.srpna. Za každý den prodlení stanovila smlouva pokutu 100 milionů korun. Firex tedy za akcie zaplatil jenom zlomek jejich hodnoty, zbytek byl pokryt tzv. smluvní pokutou, která byla vyčíslena na 400 milionů korun. Celý obchod za Trend technicky uskutečnil Miroslav Vlastník, předseda představenstva KHB; akcionáři Trendu na celé transakci prodělali celkem 350 milionů korun, které jim nezaplatila a už ani nezaplatí firma Conzult Invest. Koncem května loňského roku se totiž ocitla v likvidaci: soud zjistil, že společnost nemá dostatek prostředků ke krytí svých závazků.

Martin Kratochvíl dnes tvrdí, že o zmíněné transakci věděl pouze to, za jakou cenu se uskuteční. Pamatuje si, že „ceny akcií Telecomu a Synthesie byly tehdy na vrcholu, a zdálo se výhodné je prodat. Představitelé KHB tvrdili, že chtějí za utržené peníze nakoupit další akcie Kotvy, které v té době byly pro změnu levné. Nemohl jsem nic tušit o žádných dohodnutých sankcích a ani jsem nemohl vědět, že za akcie nakonec nebude zaplaceno.“ S Miroslavem Hálkem se Respektu podařilo sejít den předtím, než se dobrovolně vzdal policii. Jeho reakce na dotaz o této podezřelé transakci se dala očekávat: „Předsedou představenstva byl tehdy Kratochvíl, mě najdete pouze na jedné straně toho grafu.“ Faktem je, že detaily celé mafiánské operace lidí kolem KHB a IMF mohly vyjít najevo až během nucené správy, tedy teprve před několika měsíci. V účetnictví fondu figuroval dluh Conzult Investu jako nesplacená pohledávka. Cena, za kterou byly akcie prodány, se zdála být slušná.

Listopad 1995: Definitivní odchod otců zakladatelů

V září 1995 se Kocáb s Kratochvílem na valné hromadě vzdali funkcí předsedy a místopředsedy Trend VIF, a.s., ale v představenstvu fondu zůstali ještě dva měsíce jako řadoví členové, aniž se o aktivity KHB a hospodaření fondu zajímali. (Nevíme, zda se mohli dozvědět o tom, že Conzult Invest za akcie nezaplatil. Ten měl totiž podle smlouvy plnou cenu zaplatit nejpozději do 30.září, ale Kocáb s Kratochvílem rezignovali na předsednické posty den předtím.) Teprve 20.listopadu 1995 se Kocáb s Kratochvílem rozhodli rezignovat na členství v představenstvu a týž den se veřejnost teprve dozvěděla, že fond Trend již „není jejich“.

V novinách (např.v MfD) se tehdy objevil inzerát s fotografiemi z reklamního billboardu. Oba pánové v něm mimochodem tvrdí, že „portfolio našeho fondu je považováno za velmi perspektivní. Po důkladné úvaze jsme se rozhodli opustit místa v představenstvu fondu a jeho správu předat renomované a ministerstvem financí licencované brokerské firmě. Doufáme, že jsme nezklamali vaši důvěru, a přejeme vám mnoho úspěchů v kolektivním investování“. V rámci inzerátu bylo uveřejněno i memorandum, které podepsali 3. srpna (den před prodejem správcovské investiční společnosti Trend) Kocáb s Hálkem. Praví se v něm, že noví správci „budou respektovat práva minoritních akcionářů v souladu s příslušnými zákony a obchodní etikou a budou rozvíjet portfoilo Trend VIF, a.s., podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a s přihlédnutím k předsevzetím, která prosazovali mluvčí reklamní kampaně, pánové Kocáb a Kratochvílem.“

Dokonalý herec

Závažnou otázkou zůstává, zda čtyři měsíce po prodeji investiční společnosti Kocáb s Kratochvílem nevěděli, co jsou její noví vlastníci zač a co se ve fondu začíná dít. Kocáb tvrdí, že „Hálek byl dokonalý herec. Přesvědčoval mě, že je poctivý otec rodiny, že má vyděláno spoustu peněz, že je za vodou, a proto by ho prý ve snu nenapadlo vykrádat nějaký fond“. Současně si Kocáb ale vzpomíná, že prý již při podpisu memoranda, tedy 3. srpna 1995, pojal určité podezření. Pan Hálek prý totiž memorandum nejdříve podepsal hůlkovým písmem a teprve na opakované upozornění připsal podpisový vzor, který používá v obchodním styku.

Lze každopádně doložit, že první stížnosti, podání a upozornění nejrůznějším státním orgánům začali psát Kocáb s Kratochvílem již začátkem roku 1996. Tehdy se prý poprvé dozvěděli, jak mizerně či zlodějsky se ve fondu hospodaří. Všichni akcionáři Trendu dostali dokonce v polovině roku 1996 dopis od Sdružení akcionářů Trend VIF (zastupovalo aktivnější drobné akcionáře), ve kterém se praví: „Na konci roku 1995 převzala správu Trendu KHB. Od té doby to jde s naším fondem od desíti k pěti. Zásadně bylo porušeno memorandum…“ Dopis dále vybízí akcionáře k prodeji akcií do rukou společnosti PragInvest. Dnes již neprodejné akcie chtěla tehdy koupit ještě za celkem slušnou cenu - 15 000 za kuponovou knížku z první vlny, 7 500 za knížku z druhé vlny. Na konci dopisu je věta podepsaná Kocábem i Kratochvílem: „…uvedenou nabídku považujeme vzhledem k situaci za výhodnou.“ Tuto větu napsali tedy Kocáb s Kratochvílem půl roku poté, co akcionáře ujišťovali, že KHB je „renomovaná firma“.

Byznys je tvrdá věc

27. července 1996 zablokovalo ministerstvo financí, které tehdy bylo pod silným tlakem poškozených drobných akcionářů, ve Středisku cenných papírů obchodování s akciemi z portfolia Trendu. O čtyři měsíce později byla vyhlášena nucená správa. Nucený správce Bušek odhalil celou řadu podvodů. Některé jejich náčrtky se již objevily v denním tisku. Z důkazů běhá mráz po zádech. Přímočarost podvodů, ze kterých jsou lidé kolem Hálka, KHB a IFM Melodia obviněni, se zdá být neuvěřitelná.

Skupinu napojenou na KHB tvoří několik firem, z nichž většina sídlí na stejné adrese ve Škroupově ulici v Hradci Králové (viz graf č. 2). Opakují se v nich především jména Hálek a Štejtr. Miroslav Hálek byl před revolucí náměstkem n. p. Hudební nástroje. Jeho společnost začala podnikat v malé privatizaci, kdy skupovala v dražbách síť obchodů s hudebními nástroji. Jeho firma Firex koupila ve velké privatizaci trutnovský pivovar. Hálek sám v rozhovoru pro Respekt den před svým zatčením řekl, že „si na žádného andílka nehraje a že byznys je tvrdá věc“. Prý si uvědomuje, že jeho obchody byly neobvyklé, rozhodně ale nebyly nelegální.

Jak obchodovali hradečtí brokeři

1. Reklamní agentura Start BD (Hálek), která sídlí na tradiční adrese konglomerátu, získala od fondu Trend (Hálek) smlouvu o propagaci fondu na příštích pět let, za kterou si nechala zaplatit předem 75 milionů korun. Šéf asociace reklamních agentur Jiří Mikeš tvrdí, že něco takového je snem každé reklamní agentury, ale že o placení předem na pět let v životě neslyšel.

2. V březnu roku 1996 převedl management Trendu na firmu IFM (Hálek) akcie v hodnotě 330 milionů korun a poté pohledávku postoupil společnostem, vůči kterým měl závazky z uměle vytvořených smluvních pokut. Šlo o firmy do té doby neznámé, jako Lidová obchodní společnost, Sokolovský investiční fond a Moravská zemská. Samotná pohledávka vůči IFM (jednalo se především o dluh za akcie Sokolovské uhelné) byla rozložena na neuvěřitelných 30 let. IFM se totiž zavázal zaplatit pouhých deset procent kupní ceny a zbývajících 90 % měl uhradit v 360 pravidelných měsíčních splátkách.

3. Nucenému správci se také podařilo prokázat antidatování některých smluv. 10. ledna 1996 se Trend rozhodl společnosti IFM prodat 200 000 akcií Kotvy. Smlouva opět obsahovala sankce z prodlení při převodu. Jenže 60 000 kusů akcií bylo s platností od 15. ledna zablokováno ve prospěch firmy Bonton, která Trendu zhruba rok předtím půjčila peníze a jíž Trend úvěr nesplácel. Představitelé KHB tvrdí, že o zablokování akcií nevěděli a smlouvu se sankcemi uzavřeli několik dní předtím. Jelikož 60 000 kusů akcií Kotvy nešlo převést, musel Trend zaplatit IFM pokutu, a to formou bezúplatného převodu dalších 60 000 akcií. Nucenému správci se přitom podařilo prokázat, že o blokaci akcií musel Trend vědět, a proto smlouvu antidatoval. Přišlo se na to tak, že číslo bankovního účtu u IPB, na který mělo být fondu Trend zaplaceno, nebylo ještě 10. ledna vytvořeno. Účet se stejným číslem vznikl až 18. ledna 1996.

20. července 1996 zablokovalo ministerstvo financí obchodování s akciemi v portfoliu Trendu. Představenstvo Trendu ale opět antidatovalo nejrůznější smlouvy o prodeji akcií o několik dní před zablokování. Trend pak musel platit vysoké pokuty (50 % kupní ceny), protože kvůli blokaci nemohl svým závazkům dostát.

4. Další obchod znázorňuje graf č. 3. Společnost KHB získala od Trendu 150 000 akcií Kotvy po 400 korunách. Za dvě minuty je prodala zpět za 952 korun. Za další dvě minuty je Trend znovu prodal firmě IFM, a to po 400 korunách. Na této transakci vydělala KHB 77 milionů korun a taková byla i ztráta Trendu.

Když byla koncem roku zavedena nucená správa, tvořily již většinu portfolia fondu špatné a dlouhodobé pohledávky a pár nepříliš známých akciových titulů za pár desítek milionů.

Kotva na Kypr

Novým hlavním akcionářem Trendu VIF se loni v létě a na podzim stala britská firma Czech Value Fund (CVF), jež se také v říjnu loňského roku ujala řízení představenstva a dozorčí rady; akcie získala od firmy PragInvest, která je kupovala od drobných akcionářů. Britským investorům šlo zřejmě především o akcie obchodního domu Kotva, o kterých se domnívali, že se je podaří dohledat.

S podobným záměrem byla ustavena i nucená správa: nejde jen o to zjistit, kam se akcie a peníze z fondu vlastně poděly, ale pokusit se je vrátit do fondu zpět. K tomu ale bylo třeba zablokovat účty celého konglomerátu firem kolem KHB ve Středisku cenných papírů. Rozhořel se boj především o akcie Kotvy, které snad šlo ještě zachránit. KHB však provedla několik transakcí, z nichž nejzajímavější je ta, kterou znázorňuje graf č. 4. K převodu balíku akcií Kotvy na účet IFM došlo v květnu loňského roku. Než stačil nucený správce zablokovat účet firmy Genta, a.s., (Hálek), byly akcie převedeny na jakéhosi Jiřího Mareše. Než se podařilo zjistit jeho rodné číslo (které je k zablokování účtu v SCP třeba znát), odplynuly akcie zpět na účet KHB a odtud na Kypr (Formister Enterprise Ltd.) Na grafu č. 4 mimo jiné vidíme, že ceny jsou stanoveny tak, aby nikomu nevznikla daňová povinnost.

V případu je zajímavá i role soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Ludmily Houštecké. Příkaz k zablokování účtu Jiřího Mareše zaslala pozdě. Ve hře ale ještě zůstalo dalších 12, 5 % akcií Kotvy a 36 000 akcií Sokolovské uhelné na účtu IFM. Soudkyně přikázala zablokovat účet IFM 21. ledna 1997, rozhodnutí ale nechala doručit pouze firmě IFM a fondu Trend a zapomněla je zaslat do SCP. V okamžiku doručení zprávy o blokaci zmizely z účtu IFM v SCP i tyto akcie. Hálek si podle vlastních slov uvědomil, že rozhodnutí nenabylo právní moci, a akcie prodal „českému subjektu“. Soudkyně Houštecká také před několika týdny přikázala zablokovat bankovní účet KHB u Investiční a Poštovní banky v Hradci Králové (na kterém se podle nuceného správce nachází „značná suma peněz“). Jenomže i toto rozhodnutí je neplatné, protože soudkyně uvedla špatné číslo konta.

Právě to vedlo zástupce nucené správy, fondu Trend i bývalé akcionáře Kratochvíla s Kocábem, aby minulý pátek napsali otevřený dopis ministru financí, ve kterém upozorňují na liknavost státních orgánů a soudů a žádají ministra, aby osobně a co nejrychleji rozhodl o zablokování účtu kyperské firmy Formister Enterprise Ltd. v SCP. Zatím ještě není úplně vyloučeno, že se nějaký majetek fondu podaří skutečně dohledat a vrátit do fondu zpět. K tomu ale budou muset státní orgány prokázat daleko větší rozhodnost než dosud. Uvalení vazby na pět osob je prvním pozitivním krokem.

Běžný investiční fond je akciovou společností, má představenstvo, dozorčí radu a tisíce drobných akcionářů. Kromě toho většinou existuje i investiční společnost, která na základě mandátní smlouvy spravuje hospodaření fondu a za to si inkasuje správcovský poplatek (činí zpravidla 2 % z tržní hodnoty portfolia ročně). Správcovská společnost je také akciovou společností, má rovněž své představenstvo, dozorčí radu atd. Akcionáři investičního fondu mohou hlasováním na valné hromadě rozhodnout o tom, že správcovskou společnost vymění. Správci se brání tím, že mají své výpovědní lhůty (například šest měsíců). Před srpnem 1995 seděli pánové Kocáb a Kratochvíl v představenstvech obou akciovek - (správcovské) investiční společnosti Trend, a.s., i investičního fondu Trend V.I.F., a.s.