Minulou středu pronesl prezident Jelcin před oběma komorami parlamentu výroční poselství o stavu Ruské federace. Jelcinův výstup sice nepřesvědčil, neboť neukázal skutečné příčiny hluboké ekonomické krize Ruska, nicméně naznačil hned několik souvislostí, které můžeme vnímat pozitivně.
Hůře a hůře
Navzdory trvajícímu názoru, že síly ruského prezidenta jsou vyčerpány, působil Jelcin opět jako dosti zdravý a energický muž, schopný komunikovat nejen na emocionální úrovni. Na otázku, nakolik je tento stav úspěchem medicíny, dají odpověď příští dny. Je však jasné, že návrat energického a racionálně uvažujícího politika přichází v hodině dvanácté.
Navzdory častým uklidňujícím slovům zvláště západních expertů o výrazném zlepšení hospodářské situace Ruska mají pravdu spíše ti ruští politici, kteří - nezřídka účelově a v zájmu posílení vlastních pozic - varují před zhoršováním stavu. Rok 1996 označovali někteří experti za klíčový bod, v němž se měl obnovit ekonomický růst Ruska. Jenže ve skutečnosti loňský rok špatné trendy jen zvýraznil. Hrubý domácí produkt poklesl o 6 %, objem investic o 17 %. Posílil se stínový, přesněji řečeno kriminální rozměr hospodářství, zvýraznily se rozdíly mezi centrem (Moskvou) a regiony. Klíčovým problémem se staly dlužné důchody a mzdy, které stát nevyplácí po řadu měsíců, což vede k růstu sociálního napětí.
Právě Jelcin hned po svém návratu na politickou scénu ostře kritizoval ministra obrany Igora Rodionova za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
