Homolová, Redl a tkalcovský stav

Pod prostým titulem „Slovenské balady“ vychází třetí album Zuzany Homolové, slovenské zpěvačky, jejíž začátky byly spojené především s písničkářským sdružením Šafrán. Nebyla jediná, kdo už na počátku sedmdesátých let pracoval s lidovými baladami, nicméně v Československu, kde písničkáři bez výjimky kladli důraz především na svoji původní tvorbu, bylo její úzké zaměření dosti neobvyklé. O kvalitách zpěvačky od samého počátku nikdo nepochyboval, na druhou stranu ale nikdy nevystoupila ze stínu legend Šafránu, a ani její dvě předcházející alba se nedočkala zaslouženého ohlasu.První z nich bylo nahráno pod dohledem Vladimíra Merty s bratry Veselými, Janem Kolářem, Janem Hrubým, Alanem Vitoušem a Vojtěchem Havlem (1989), a druhé s Jiřím Stivínem (1991). Třetí, které nyní vychází už na CD, produkoval a aranžoval Vlasta Redl, známý v poslední době především svou spoluprací s Jiřím Pavlicou a Hradišťanem. Nelze se vyhnout pochybám, zda byla u tak zralé zpěvačky taková „přesilovka“ zdatných instrumentalistů opravdu nutná. Zvláště pak nyní u alba balad, které Homolová zpívá více než dvě desítky let a po celou tu dobu je nechává dozrávat, což je u tohoto typu písní nejlepší možný přístup. S něčím podobným se snad u žádného z našich folkařů, a že jich máme věru nadbytek, nesetkáme. Co k tomu ještě přidávat?

Někdy i málo je příliš

Přestože producent nového alba postupoval ještě citlivěji než jeho předchůdci a zpěvačce skutečně ponechal dostatek prostoru, i on…