Ruští mafiáni v Praze

Není to tak dávno - sotva čtyři týdny -, co se řada zdejších občanů mohla na vlastní oči přesvědčit o průběhu pracovních schůzek ruské mafie. Osmnáctého listopadu se na dálničním odpočívadle u Průhonic sešli zástupci dvou znepřátelených týmů. Nedopadlo to dobře: vyslanci tzv. arménské skupiny nepřistoupili na argumenty mužů Dzemelova ??? gangu a rušné parkoviště začala kropit střelba ze samopalu. Když se rozptýlil kouř, zůstal ležet na místě činu jeden mrtvý dzemelovec. Tím to však neskončilo. O tři dny později a o několik kilometrů dál od Prahy našla policie rozstřílený automobil, ve kterém seděli dva mrtví muži s ruskými pasy. Policejní mluvčí informoval veřejnost, že v Čechách vypukla válka ruských gangů.Bleskové vyšetřování však tuto verzi nepotvrzuje. Ukázalo se, že průhonická přestřelka a dvě následné vraždy nebyly důsledkem „války“ při rozdělování zločineckých sfér vlivu. Skutečnost je mnohem jednodušší: Arméni prostě dlužili Dzemelově bandě několik tisíc dolarů (policie nemůže prozradit za co) a nechtělo se jim peníze vracet. Rozhodli se proto přesvědčit věřitele, aby na svou pohledávku raději zapomněl.

Brežněvovy děti

Ruské zločinecké gangy začaly na území České republiky pronikat v roce 1990. Tehdy ovšem šlo, pokud použijeme policejní terminologii, o námezdní „prodavače matrjošek“. Jinak řečeno o ostré hochy, kteří se pod maskou stánkových obchodníčků věnovali krádežím aut, pasáctví či vydírání tuzemských podnikatelů. Teprve o dva roky později dorazili z východu řadoví členové opravdových mafií - obhlédnout terén a připravit půdu pro příchod svých bossů.Historie vzniku ruských mafií spadá do let Brežněvovy vlády. Podle zprávy americké FBI tenkrát ovšem nešlo o klasické mafie italského nebo čínského typu, nýbrž o podplácené rodinné či etnické klany. Příkladem prvního byla rodina samotného Brežněva, pro niž se prý korupce stala základním nástrojem upevnění politického vlivu. Etnické mafie vznikaly především v neruských zemích SSSR. Třeba Gejdar Alijev, člen Gorbačovova politbyra, měl už za sovětské éry napojení na ázerbájdžánskou mafii a dnes - coby prezident země - je její hlavou. Stejná je situace v Čečensku, kde prezident nikým neuznané republiky Džochar Dudajev několik let zároveň šéfuje místní mafii.Na sklonku Gorbačovovy vlády se začal „rodinný vzhled“ mafiánské struktury měnit. Policisté, vojáci, celníci a komunistické nomenklaturní kádry znepokojeně sledovali pád systému a rozhodli se hledat své existenční zajištění jinde. Napojením těchto zkušených struktur na kriminální podsvětí vznikaly zárodky budoucích gangů. V roce 1991 měly podle FBI organizované zločinecké skupiny na území bývalého SSSR „obrat“ více než sto padesát miliard rublů. Dnes západní odborníci odhadují, že ve Společenství nezávislých států operuje mezi třemi až šesti tisíci gangy, do kterých přešlo více než třináct tisíc policistů. Dalších zhruba třicet tisíc jejich kolegů je dnes v zemních SNS a Ukrajiny pro podezření ze spolupráce s mafiemi vyšetřováno. Jak říká současný ruský ministr vnitra Viktor Jerin: "Dříve měli naši zločinci určité rysy - malou slovní zásobu, násilnické chování a v holínce finský nůž. Dnes jsou zběhlí v cizích jazycích, zpracování počítačových dat a hospodářských vědách."Československo a později Česká republika byly pro ruské skupiny velmi přitažlivé. Pro některé se staly jakousi přestupní stanicí na cestě do západní Evropy, pro jiné oázou, kde mohou v relativním klidu proprat své zisky ze špinavých obchodů. Největší skupinou, která tu v minulých letech fungovala, byla tzv. solomonská mafie Sevy Mogileviče. Letos se sem pokusil proniknout jeden z nejmocnějších ruských gangů - solncevská mafie, které šéfuje Sergej Michajlov. Konkurenti se dříve nebo později museli setkal tam, kde se nakonec setkali - v pražské restauraci U Holubů, vývěsním štítu ruského mafiánství v Čechách.

Král záchodků

Seva Mogilevič bydlí v Budapešti a v České republice neměl nikdy trvalý pobyt; přijížděl ale několikrát za rok zkontrolovat, jak mu to tady šlape. Policie o činnosti jeho skupiny nechce hovořit. Především tu prý nejrůznějšími způsoby prala peníze - přes kasina, hrací automaty či bankovními operacemi. Místní obrat solomonské mafie se neodvažují experti ani odhadnout.Zhruba padesátiletý Mogilevič má podle sdělení ruské policie ve své vlasti čistý trestní rejstřík. Podnikat začal koncem osmdesátých let v Moskvě: jako správce několika veřejných záchodků. Během roku se stal naprostým králem této branže. Později si otevřel bufet na moskevské pěší zóně Arbat a letišti Šeremeťjevo. V roce 1989 opustil Sovětský svaz. Dostal izraelské občanství - zda si původ v Rusku koupil, nebo je skutečně Žid, nikdo neví - izraelské úřady v každém případě jeho dokumentům uvěřily.Organizace, které dnes šéfuje Mogilevičův konkurent Sergej Michajlov, vznikla už v osmdesátých letech - spojila desítky malých gangů terorizující bezútěšné moskevské sídliště Solncevo. Podle svého působiště se také pojmenovala „Brigáda Solncevo“. Tehdejší mladíci získávali ostruhy v krádežích, přepadech, a pak i vraždách na objednávku. Michajlov pracoval jako číšník, a byl dokonce několik let šéfem komsomolské organizace v moskevském hotelu Sevastopol. Po sjednocení solncevských gangů dal práci svých lidí novou náplň - začali vydírat začínající moskevské podnikatele. V devadesátých letech dostali chlapci ze Solnceva pomocí peněz získaných racketeeringem pod kontrolu řadu firem, a později prý i desítky ruských bank. I Michajlov obdržel v roce 1991 izraelské občanství a před třemi lety se z Ruska přestěhoval do Rakouska. Bál se však, že v nepřítomnosti ztratí kontrolu nad svým impériem. Koupil si proto za sto tisíc dolarů kostarický pas a dnes pod jménem Michas opět žije v Moskvě jako honorární konzul zmíněné jihoamerické země. O Prahu jako možné působiště svého klanu projevil poprvé zájem letos na jaře.Oficiálním důvodem obou mafiánských skupin v restaurantu U Holubů měla být dohoda o rozdělení „sfér vlivu“ na českém území. Místo pro tak delikátní program bylo vybráno skvěle. Restaurace U Holubů patří dvěma ruským občanům - Alexeji Alexandrovovi, bývalému poslanci moskevského sovětu, a Konstantinu Karatovi, který si odseděl tři roky za loupež - a také společnosti Arigon Cs., s.r.o, jejímž majitelem je firma Arigon Ltd. se sídlem v Londýně. Šéf lokálu Anatolij Katrich má v solomonské mafii roli jakéhosi „vedoucího protokolu“ a pro všechny zúčastněné byl jistou zárukou, že složitá jednání proběhnou v klidu a nerušeně. Navíc samotná budova restaurace je pro konspirativní schůzky jako stvořená: podle policistů se totiž nedá „účinně kontrolovat“. „Nemohli jsme před ni postavit auto se sledovači,“ přiznává policejní důstojník. Rusové by podle něj akci ihned zaznamenali. Ze stejného důvodu nešlo nasadit ani pěšáky. „Mohli jsme nanejvýš jezdit kolem tramvají sem a tam a dívat se z okna,“ dodává důstojník. S policií prý odmítli spolupracovat i majitelé bytů v okolních domech.

Mafie, s. r. o.

Zlé jazyky tvrdí, že policie odhalila středisko ruských mafií U Holubů pouze proto, že na stejném místě byla v obchodním rejstříku zaregistrována společnost s ručením omezeným AsMa-fia. Vlastnil ji Katrich a dva Rusové z Moskvy (Vinokur a Sakunová). Policie ovšem sídlo sledovala několik let a letos na jaře získala od ruských a amerických kolegů poznatky, že solncevský gang chce na schůzce vyřešit problém vlivu po svém: vraždou Mogileviče.Poslední květnový den byla restaurace U Holubů slavnostně vyzdobena a personál připraven na dlouhé a vyčerpávající jednání zástupců obou skupin. Jídelnímu stolu dominoval tři metry dlouhý pečený žralok a desítky dortů vyzdobených sluncem (znak solncevské mafie): konkurenční gang, v jehož režii se jednání konalo, tak prý chtěl vyjádřit přátelské úmysly. Co bylo ale nejpodstatnější, chyběli oba hlavní bossové. Mogilevič zřejmě proto, že se podobně jako policie o možném útoku na svou osobu dozvěděl předem, a Michajlov si pravděpodobně nemohl dovolit být přítomen vraždě konkurenta.Policejní jednotky s pomocí Útvaru rychlého nasazení zasáhly kolem desáté hodiny. Zadržely všechny zúčastněné včetně prostitutek a číšníků. Akce se stala nejdiskutovanější razií v krátké historii České republiky - názory na ni sahají od domněnky, že byla naprosto neúspěšná, protože policie musela nakonec všechny účastníky propustit, až po přesvědčení, že ruské mafie obdržely tvrdý direkt. Se čtyřměsíčním odstupem pak kolem ní vypukl další skandál, když Inspekce ministra vnitra obvinila tři iniciátory zásahu - náměstka ministra Martina Fendrycha, náměstka policejního prezidenta Jana Zátorského a šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jana Kubiceho - ze zneužití pravomoci veřejného činitele. (Podle inspekce totiž dali pokyn k zásahu, aniž k tomu měli dostatek věrohodných informací.) Stejné podezření vyslovila inspekce také o veliteli akce Zdeňku Macháčkovi.Představitelé Ministerstva vnitra o úspěšnosti zásahu nepochybují: „Dali jsme Rusům jasně na vědomí, že je tu nebudeme trpět,“ říká náměstek Fendrych. Stejný názor má podplukovník Kubice. „Západ se dozvěděl, že boj proti mafiím myslíme vážně.“ Spolupráce se západoevropskými nebo americkými policisty se podle nich od zásahu U Holubů zlepšila o „šest tisíc procent“. Skutečností je, že většina zadržených byla na deset let vyhoštěna, což se rovná likvidaci důležitého ohniska zločinu. Nicméně střelba mezi Armény a Dzemelovým gangem dala hlasitě najevo, že se na místo Michajlova a Mogileviče tlačí nové ambiciózní skupiny.

Bez důkazů

Podle policejního náměstka Zátorského u nás operuje minimálně deset skupin ze zemí bývalého Sovětského svazu. Experti z tajných služeb říkají, že zpočátku byli nejaktivnější Čečenci. S počátkem války v jejich vlasti však jejich zdejší činnost prakticky ustala. O Arménech již byla řeč, vedle nich tu pracují údajně i ukrajinské skupiny, jsou jisté poznatky o činnosti tzv. rostovské mafie, zabývající se především obchodem se zbraněmi. Pokud mají policisté ve svých odhadech početní síly gangů pravdu, stěhují se do Čech z východu téměř výhradně zločinci: podle informací Ministerstva práce a sociálních věcí dostalo u nás povolení k dlouhodobému pobytu asi sedm set Rusů a tři stovky občanů z dalších zemí Sovětského svazu. Výjimku tvoří Ukrajinci. Těch tu žije přes dvaadvacet tisíc a i podle názoru policie jde vesměs o lidi živící se normální prací.Ne že by mafiáni pořád jenom stříleli ze samopalu. I oni zde často „normálně pracují“, ale ta práce nese podivné ovoce. Zanechává po sobě zbankrotované firmy, dluhy u bank, zhroucené kurzy akcií. Tak se u nás čistí peníze východních mafií, získané pašováním drog, radioaktivních materiálů, zbraní, uměleckých předmětů, odcizených aut a organizováním prostituce. Gangsteři si svoje ušpiněné zisky uloží ve švýcarské bance, pak je převedou například do Německa a koupí za ně v Praze přes nastrčenou osobu místní firmu. Ta je ale nezajímá jinak než jako „finanční pračka“ - jakmile přes ni vyčistí peníze, zavřou ji a jdou dál. To aspoň tvrdí policisté. Problém je, že chybí důkazy. Typickým příkladem této nouze je současná aktivita jistého finančního spolku, jehož většinovými vlastníky je několik ruských občanů. Tato společnost rozjela v tisku širokou reklamní kampaň, slibující lidem pětadvacetiprocentní úrok ze svěřených peněz. Policii takové sliby jednoznačně signalizují něco nekalého. Dostojí-li totiž firma svým závazkům, musí mít ztrátu. A proč by to pak dělala? Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se jí to vyplatí jinak: důkladně propere své zisky ze zločinu. Důkazy však nejsou, takže nelze zasáhnout.Policie má zatím problémy i v mnohem jednodušších případech. Například nedávno zadržela Rusa s nákupní taškou plnou polodrahokamů. Jejich cenu odhadovali odborníci na čtvrt miliardy korun. Jde zřejmě o drahé kameny, které se letos na jaře ztratily v jedné moskevské bance. Majitel tašky Arkadij Borisevič T. ale tvrdí, že jsou kameny jeho. Dialog s ruskou policií je obtížný, zatím nezodpověděla, zda jde skutečně o kradené kameny, a Rus musel být propuštěn z vazby - polodrahokamy zatím čekají v úředním sejfu.

Agent na scéně

Na první pohled se zdá, že policie dokáže organizovaný zločin monitorovat, policisté o něm umějí poutavě vyprávět, ale nedaří se jej potlačovat. Tomuto zjednodušenému pohledu se ale odborníci vehementně brání poukazem na stovky zatčených zločinců. „Není dne, kdy bychom nezadrželi někoho z východu,“ shrnuje s určitou nadsázkou M. Fendrych. Ředitelství cizinecké policie nedokáže ale odpovědět, o kolik lidí skutečně šlo - údaje prý „buď nejsou známé, nebo nepatří mezi skutečnosti určené ke zveřejnění“.Činnost policie je však poznamenána naprostou nezkušeností, kterou společnost po roce 1989 s organizovaným zločinem měla. Specializovaný Útvar pro odhalování organizovaného zločinu vznikl v lednu letošního roku, podobně jako útvar zaměřený na problematiku organizovaného zločinu při Úřadu vyšetřování. Organizovaným zločinem se od roku 1993 zabývá i BIS. Daleko horší situace ale byla v oblasti zákonů - ty prakticky znemožňovaly policii zasáhnout. Teprve od prvního září 1995 je v platnosti několik právních norem, které policistům dovolují používat i donedávna nestandardní metody.Jde především o policejního agenta - profesionála, který pod krycími doklady proniká do gangů a mafií. Český Serpico smí dokonce páchat trestnou činnost - může například pašovat drogy, aniž by byl později potrestán. Agenta smí policie používat pouze se svolením krajských soudů. Policie může do budoucna utajovat v určitých případech totožnost svědků, soudy podle nových norem nemusí trestat mafiány, kteří budou svědčit proti svým kolegům, a banky naopak musí soudům předkládat informace, které se týkají bankovního tajemství: samozřejmě pouze v záležitostech týkajících se kont obviněných zločinců. Nové zákony platí příliš krátkou dobu na to, aby bylo možné seriózně rozebrat, nakolik se osvědčily v praxi.

Black and White

„Boj s mafiemi není sportovní zápas,“ říká podplukovník Kubice. Proto prý nemůže odpovědět na otázku, nakolik jsou strážci zákona v potírání organizovaného zločinu úspěšní. Vlastně o činnosti jemu podřízeného útvaru nemůže říct vůbec nic - každý únik informací může mít smrtelné následky.Mluvit o úspěchu ve věci zločinu překračujícího hranice kontinentů je ošidné i z pohledu pracovníků tajných služeb. Je možné, že policie zlikviduje viditelnou odnož mafie, ale peníze plynoucí z nezjistitelných zdrojů mohou ovládat zdejší kapitálový trh. Jedna věc je podle agentů tajných služeb prokazatelná - mafiánští bossové se neradi pouštějí do transakcí na území, které nemohou osobně kontrolovat. Vzhledem k tomu, že desítky z nich mají zakázaný vstup na území České republiky, omezili zde svou činnost. Dnes je hlavní základnou ruských mafií jiná restaurace - budapešťský noční klub Black and White, sídlící na břehu Dunaje, přímo proti parlamentu. Nevlastní jej nikdo jiný než akciová společnost Arigon.A ještě jedna věc. Obraz mafiána jako brutálního zabijáka libujícího si v přestřelkách s policií není přesný: největší touhou ruských mafiánů je totiž podle policistů naopak průnik do společenské elity země, ve které operují. „Nic si nepřejí víc, než aby je okolí považovalo za úctyhodné občany,“ tvrdí policejní experti. Ruské mafii se to v Česku do určité doby i dařilo: restauraci U Holubů navštěvovaly svého času významné podnikatelské a politické osobnosti. Poobědval zde například ministr spravedlnosti Jiří Novák či někdejší druhý muž ODS Petr Čermák. Razie udělala podobným návštěvám, a tím i snům o stycích se smetánkou, prozatímní konec.

Kapitáne, kam s tou lodí

Organizovaný zločin u nás samozřejmě nereprezentují pouze Rusové. Nutno však říci, že konkurence z jiných národů zdaleka nedosahuje jejich úrovně. Výjimku z pravidla tvořili snad jen Jugoslávci, a to díky schopnostem ?????? známého pod jménem Cigi. Tento Srb žijící v Praze dokázal sjednotit znepřátelené balkánské skupiny a ovládl prý obchod s drogami. V roce 1993 byl ale za dosud neobjasněných okolností zavražděn v pražském bordelu Amor, a Jugoslávci poté prakticky vyklidili pole. Podle už citované studie FBI ovládli občané bývalého SSSR všechny branže organizovaného zločinu v Čechách tak dokonale, že na příslušníky ostatních národů zbyly jen paběrky. Například převaděčství (to mají z valné části pod kontrolou Číňané), kapsářské řemeslo (Rumuni) či krádeže aut (Poláci). Analýza amerických expertů prozrazuje, že Češi se na domácí půdě zatím dokázali samostatně organizovat jen v obchodu s bílým masem. Protože domorodá mafie zatím nevznikla, musí silní jedinci hledat uplatnění v cizích službách. Příkladem za všechny může být kdysi slavný komunistický rozvědčík Pavel Minařík, dnes majitel bezpečnostní agentury Mink a podle policejních zpráv blízký spolupracovník Anatolij Katriche. Těžko říci, která z posledně jmenovaných profesí vynáší víc, ale na výdělky si bývalý kapitán StB rozhodně nemůže stěžovat: loni ohlásil policii, že mu neznámí zloději ukradli 20 milionů korun, které měl schované doma ve sklepě pod uhlím.

Století organizovaného zločinu

Například německá BKA nebo americká FBI rozděluje organizovaný zločin do tří kategorií. Nejnižší formou jsou bandy. Jde o „dočasné seskupení jednotlivců, kteří provádějí trestnou činnost podle situace trhu“. Jejich existence je jednoznačně zaměřena pouze získání z kriminální činnosti. Do vyšší kategorie patří organizovaný zločin. Gangy mají svého šéfa a trvalou organizaci, více než dva stupně řízení, přísnou hierarchii a jejich aktivity jsou zaměřeny na profit z kriminální činnosti nebo na zisk výhod na legálním trhu (např. brutální likvidace konkurenta). Nejvyspělejší formou zločinu je mafie: trvalá hierarchická organizace, která přetrvává generace. Podle BKA a FBI je to mnohostupňová diferencovaná společnost rozdělená podle úkolů - s přísným vedením. Svou činnost plánuje podobně jako stát: dlouhodobě a s řadou doprovodných zabezpečujících akcí. Cílem není jen kriminální zisk, ale kontrola politiky a hospodářství, zisk různých mocenských výhod. Vše doprovází maximální snaha po vyřazení členů z možnosti trestního postihu. Nejznámějšími mafiemi jsou Cosa Nostra nebo Camorra, méně známou N` drangheta. Východní odnož mafií - tzv. čínské triády - prý pracují po celém světě. Podle německého policejního experta Dagoberta Lindlaua jde podobnost s legálními organizacemi tak daleko, že kdyby se v definici mafie vypustilo slovo zločin, mohlo by jít o charakteristiku politických stran, koncernů nebo obchodních uskupení. Policie se také pokusila vymezit jakýsi obecný portrét pachatele organizovaného zločinu. Jde o člověka bez morálních vazeb, bez společenských a sociálních ohledů, schopného rozpoznat slabá místa společenského nebo právního řádu a využívat je k páchání trestné činnosti. Členové zločineckých skupin jsou zásadně ozbrojeni, nemají zábrany zbraň použít, jsou schopni měnit svůj způsob práce. Naprosto dokonale ovládají strategii zastrašení, používají fyzických výhrůžek jako prostředku interní disciplíny, znají způsoby, jak zlomit oběť nebo zkorumpovat protivníky.