Zkušenost posvátna

Přesto, že je pro pochopení náboženského fenoménu důležitý, nebudeme zde pojednávat o problému „polidštění“. Postačí, připomeneme-li, že překročení údělu primátů vyznačuje již vzpřímený postoj. Pouze v bdělém stavu je možné udržet se vstoje. Právě díky vzpřímenému postoji se prostor organizuje do struktury pro prehominidy neuchopitelné: je uspořádán kolem lidského těla, rozprostírá se dopředu, dozadu, vpravo, vlevo, nahoru a dolů. Na základě této původní zkušenosti - cítit se „vržen“ do centra prostoru, zdánlivě nekonečného, neznámého, hrozivého - jsou vypracovány různé prostředky orientace; není totiž možné žít dlouho v závrati, vyvolané des-orientací. Zkušenost prostoru, který je orientován kolem jednoho „středu“, vysvětluje význam rozdělení a exemplárního přidělování území, sídlišť a obydlí i jejich kosmologickou symboliku. (Ačkoliv si člověk moderní doby již neuvědomuje „existenciální“ hodnotu zkušenosti takto orientovaného prostoru, je mu přesto důvěrně známá.)

Rozhodnutí zabíjet

Jinou, neméně rozhodující odlišnost ve srovnání se způsobem existence primátů ozřejmuje užívání nástrojů. Paleolitičtí lidé nástrojů nejen používají, ale jsou schopni je i vyrábět. Je pravda, že některé druhy opic používají předměty, jako kdyby to byly „nástroje“, a jsou dokonce známy i případy, kdy si je uzpůsobují. Ale lidé v paleolitu navíc vyrábějí „nástroje k výrobě nástrojů“. Ostatně způsob, jímž nástrojů užívají, je daleko složitější; schovávají si je u sebe,…