Jako před Pouštní bouří

Po více než třech letech války v Bosně a Hercegovině jsme svědky nevídané situace: představitelé velmocí, generální tajemník OSN i míroví vyjednavači, kteří dříve neúnavně tvrdili, že vojenská akce nemůže k vyřešení situace přispět, náhle v dojemné shodě tvrdí, že k vyřešení může vést právě jen vojenská akce.

Viníkem bude jen Karadžič

Potvrdilo se, že obavy z vojenské síly bosenskosrbské armády byly rovněž zbytečné. Armáda o 80 tisících mužů, s nevalnou morálkou a vyzbrojená nesrovnatelně s armádami NATO, nemůže v přímém střetu obstát tam, kde neobstál Saddám Husajn. Hlavní štáb bosenských Srbů stojí před jedinou volbou: stáhnout těžké zbraně z okolí Sarajeva a Goražde.Dosavadní průběh útoků i politických aktivit také ukázal, jak byl přeceňován vliv Ruska na dění v bývalé Jugoslávii. Rusko se od počátku snažilo o politickou polarizaci konfliktu, v němž by Moskva na jedné straně a Washington na straně druhé působily jako ručitelé jednotlivých stran. Rusko k tomu vedla spíše snaha udržet si postavení supervelmoci než přímé politické zájmy v Bosně.Jelcin se pokusil svolat do Moskvy summit zúčastněných stran, který skončil fiaskem, když reagoval pouze Miloševič. Na ruské hrozby o zrušení sankcí vůči Srbsku a Černé Hoře reagovalo okamžitě Maďarsko a Rumunsko, které s jednotným Západem v zádech sebraly odvahu a prohlásily, že ruské zboží přes své území nepropustí.Situace nápadně připomíná stav těsně před započetím operace „Pouštní bouře“ v Iráku, kdy…