Něco se rodí, nevíme co

Před osmi lety se ještě všechno mohlo zdát jako náhoda. Nebo jako chvilkové pomatení voličů. Všeobecně se mělo například za to, že buřičský Donald Trump je z definice fenomén, který, když už se tedy dostal k moci, se na jejím vrcholu také sám znemožní, protože rozvracet establishment je něco úplně jiného než řídit zemi. A že totéž potká třeba britskou populistickou garnituru stoupenců odchodu z EU v čele s Borisem Johnsonem nebo Nigelem Faragem. Nebo českého politika Andreje Babiše, který přece ani neumí pořádně mluvit česky.

O čtyři roky později, v roce 2020, skutečně mnohé nasvědčovalo tomu, že se předpoklad potvrzuje. Donalda Trumpa uprostřed nezvládnuté covidové krize vystřídal kandidát normality a usazenějších časů Joe Biden. Donald Trump, zatížený balíkem vyšetřování a žalob, měl zmizet někde na Floridě, když už ne za mřížemi. Ve Velké Británii se přibližně ve stejnou dobu zakládalo na chaotický pád Borise Johnsona a s ním na soumrak éry nejtvrdších stoupenců rozchodu z Bruselem. V Česku vystoupala uprostřed covidové krize k moci nynější vláda Petra Fialy.

Dnes jsme o další čtyři roky dál a situace vypadá úplně opačně. Tedy je pravda, že ne všude, v Británii vládne rychle neoblíbený, ale v podstatě solidní labouristický premiér Keir Starmer, tak trochu Joe Biden Velké Británie (minus seniorní věk). Ve Spojených státech a v řadě dalších zemí to teď ale vypadá spíše tak, že chvilkovým zakolísáním či shodou okolností byl spíše dočasný návrat tradičních politiků, jako je právě Biden nebo Fiala. Nemyslí si to jen Fareed Zakaria v rozhovoru, který se nachází vedle tohoto textu. O tom, že důrazný návrat Donalda Trumpa do Bílého domu provázený vítězstvím Republikánské strany ve volbách do obou komor amerického Kongresu představuje počátek celé nové éry, čile spekulují i další autoři. Trump čelil bezprecedentnímu tlaku liberálních médií i několika soudním sporům, přesto získal poprvé většinu hlasů a stal se, na rozdíl od roku 2016, jasným vítězem voleb. Velká část americké veřejnosti zjevně přijala jeho vidění světa a odmítla to, které nabízeli demokraté v čele s Kamalou Harris. To přitom ale právě představovalo především pokračování typu politiky, na který jsme byli až dosud zvyklí.