Filip Tesař

Pro jedny je to poslední kolečko jugoslávského salámu, pro jiné naopak neblahá inspirace pro východ – pro Podněstří či Jižní Osetii. Jde o Kosovo a jeho možnou nezávislost, o níž se ve Vídni právě začalo natvrdo jednat.

Dva týdny po úmrtí Ibrahima Rugovy se kosovským prezidentem stává Fatmir Sejdiu. Právě on bude jednat s Bělehradem o tom, aby Kosovo nezůstalo v mezinárodněprávním vakuu.

Když zemře prezident, objeví se hned spekulace, co to znamená. Když zemře prezident nestabilního státu, objeví se spekulace, co to přinese za nestabilitu.

Předminulou neděli 19. října zemřel v Sarajevu bosenský lídr Alija Izetbegovič, jeden z autokratů, kteří do svých rukou obratně převzali v dávném roce 1990 moc po komunistických funkcionářích ve většině tehdejší Jugoslávie. Bosna-Hercegovina, jak známo, se poté v první polovině 90. let stala dějištěm války, při níž zahynulo asi dvě stě tisíc lidí. Izetbegovič, který zemřel na zástavu srdce, dlouhé roky stál v čele Bosňáků neboli Muslimů – bosenští Slované islámského vyznání byli už po druhé světové válce uznáni za národ, odtud velké „M“. A právě Bosňáků zahynulo při genocidních etnických čistkách nejvíce. Izetbegovičova pohřbu se minulou středu za lijáku v Sarajevu účastnilo přes sto tisíc lidí. Ovšem v ten samý den mezinárodní tribunál v Haagu potvrdil, že vyšetřoval jeho údajný podíl na spáchání některých válečných zločinů.