Obzvláštníci

S rozšířením povinné školní docházky a s odstraněním negramotnosti se nerozvinuly jenom vědecké a technické obory, ale též myšlenkové aktivity spíš jen kuriózní, které čile bují na okraji uznávaného seriózního bádání. Výstřelky paralelních věd vůči obecným vědeckým trendům lze sledovat v historii prakticky až od osvícenství a zvláště od vzniku pozitivních věd v 19. století. V současné době jde téměř o nezmapované pole a kritéria neexaktnosti jsou sama o sobě těžko stanovitelná. Stává se nezřídka, že i uznávaný badatel nejednou ujede z okázalých vědeckých výšin do svých infantilních fantazií a pokusí se o křečovitou generalizaci dílčích poznatků. V patafyzické éře komunismu zase někteří vědci z bezuzdné ctižádosti nebo ze strachu o kariéru pokroutili své názory do Prokrustova lože oficiální doktríny. Charakterističtější je však činnost myslitelských kutilů, tvůrců extrascientistických a parascientistických výtvorů, kteří se ve francouzských a anglosaských oblastech nazývají brikolátoři. V české tradici pro ně existuje přiléhavý název obzvláštníci. Poprvé jej použil, i když s jiným záměrem, obrozenecký pedagog a lékař Slavoj Amerling, sám nenapodobitelný obzvláštník a brikolátor.

Ludismus

Klasická psychiatrie rezervovala bláznivým vynálezcům, reformátorům a pavědcům diagnózu inventorní paranoia, kterou ze skupiny psychóz později něžně přesunula do oblasti psychopatií (tedy podivínství) a v současné době k diagnosticky vágnějším hraničním stavům …