Endläsung

Endläsung

Modelová situace

Jsem žid, slyším to stokrát denně, a něco jsem dle všeho udělal, dnes, nebo včera, nebo kdysi dávno, nebo ještě udělám. Nesmím chodit proto do parku, nesmím se koupat, nesmím chodit do biografu; nesmím chodit s dívkou, která není židovka. (Říkají chodit!) To jsou tak malé věci a tak hloupé věci, takové zákazy, člověk by si přece mohl klidně říci, že jsou na světě ještě některé stromy a někteří lidé, kteří na to všechno nic nedají. Ale já si to neumím říkat, není mi dobře… (Jiří Orten, z dopisu Františku Halasovi)Před padesáti lety vstoupilo i na našem území do své závěrečné fáze jedno z nejhrůznějších období moderních evropských dějin, které jeho inspirátoři a tvůrci eufemisticky nazvali Endlösung der Judenfrage, konečné řešení židovské otázky.Po řadě nejrůznějších ponižujících omezení, které je vyřadily z hospodářského, politického i kulturního života země, byli i Židé u nás Židé přinuceni nosit na oblečení zvláštní označení - Davidovu hvězdu. Nebyla jim tedy vytetována na čelo, jak si to tehdy přála dychtivá čtenářka časopisu Slovák. O několik dní později ovšem vydal Slovenský štát své vlastní rasistické zákony, tzv. Židovský kodex, a za dalších několik dnů bylo rozhodnuto o zřízení terezínského ghetta. Následovala další omezení, deportace, masové vraždy. I ty mají svůj zlověstný počátek v prvních zářijových dnech před půl stoletím. 3.9. byli v Osvětimi zavražděni první lidé Cyklonem B. Začala éra plynových komor. Padlo…