Krok ze stínu diktátora

Dvanáctého června potvrdil albánský parlament nový kabinet, v němž jsou poprvé zastoupeni představitelé komunistů i opozice. Tento kompromis prozatím ukončil největší politický otřes poválečné Albánie. Na rozdíl od nedávné minulosti, kdy izolované projevy odporu končily v nejpříznivějším případě útěkem za hranice, převládly letos v květnu koordinované akce celostátního charakteru, které vyvrcholily vítěznou generální stávkou. Ani relativně úspěšná opozice si však neudržela zcela čistý štít: přes všechna předsevzetí sedí její zástupci v jedné vládě s původně nepřijatelnými komunisty.

Generální stávka

Předchozí vláda Fatose Nana byla složena výhradně z představitelů Albánské strany práce či jejích stoupenců a na mnoha ministerských křeslech seděli exponenti bývalého diktátora Envera Hoxhy. Nanův kabinet příliš neuspěl ve své snaze o získání zahraniční pomoci (humanitární či úvěrové), neprojevil dostatek pochopení vůči naléhavým sociálním potřebám občanů a především pokračoval v krytí skutečných viníků krvavého zásahu bezpečnostních složek proti demonstraci ve Skadaru 2.dubna. To byly také hlavní příčiny generální stávky vyhlášené 16.května Svazem nezávislých odborů. Ústřední stávkový výbor předložil sociální i politické požadavky. K těm prvním patřilo zejména zvýšení platů a důchodů o 50% a zlepšení nevyhovujících pracovních podmínek. Politické cíle stávky zahrnovaly nutnost odhalení a potrestání viníků brutální akce ve Skadaru a demisi Nanovy…