Opozice v novém parlamentu

Mimořádná pozornost albánské veřejnosti byla v posledních týdnech upřena k novému parlamentu, zformovanému ve volbách z 31.března a 7.dubna. Mocenská garnitura Albánské strany práce vstupovala do Lidového shromáždění s vědomím, že o své maximální i minimální cíle - tedy uchování svého výsadního postavení, eventuálně pouhé politické přežití - musí usilovat v podmínkách mimořádné nedůvěry ciziny i velkého počtu samotných Albánců. Zvolila proto cestu smířlivých politických postupů a dalšího rozvíjení linie polovičaté „demokratizace“, prosazované dosavadním stranickým a státním vůdcem Ramizem Aliou.

Mohutná vlna rozhořčení a odporu po brutálním policejním zákroku proti účastníkům povolební protikomunistické manifestace v severoalbánském Skadaru dne 2.dubna (4 mrtví, 50 zraněných) dala albánským komunistům jasný signál: další pokračování násilnických praktik, doporučovaných stoupenci tvrdého kursu, se bude nejen míjet účinkem, ale dokonce povede k další destabilizaci beztak již dost vratkého postavení režimu. Změna taktiky vládnoucí strany se odrazila v nabídkách povolební koaliční spolupráce, adresovaných představitelům opozice, i v pozoruhodných obratech a korekturách vlastní orientace na všech úsecích veřejného života.

Bez koalice s komunisty

Povolební postup rozhodující složky opozice - Demokratické strany - vyvěral z velkého rozladění nad většinovým volebním zákonem (Demokratická strana obdržela celkově 38,7% hlasů, ale jen 30% mandátů,…