Návrat do Evropy - máme na něj?

Minulý týden cestoval prezident republiky po západní Evropě. Dva a půl dne Francie, dva a půl dne Spojené království, přelet mezi dvěma rivaly uvnitř EHS právě na jarní rovnodennost.

Spousty jednání, spousty setkání. Namátkou třeba úterý: položení věnce u hrobu neznámého vojína v Paříži, setkání se starostou Chiracem, potom s předsedou vlády Rocardem, potom s ministrem zahraničí, oběd na tomtéž ministerstvu, přijetí u předsedy Senátu, potom u předsedy Národního shromáždění, tisková konference spolu s prezidentem Mitterandem, divadlo a setkání s umělci, večer recepce pořádaná ministrem kultury. Ráno snídaně a další pracovní den.

Cílem cesty: nakouknout do Evropy, našlápnout první krůčky do společenství, kam Čechy a Slovensko po staletí patřily. Navázat styky a kontakty s lidmi a institucemi, kontakty, které měly ve své většině premiéru, které by však měly v brzké době nabýt sousedské běžnosti a samozřejmosti. V kostce řečeno: návrat do Evropy.

Zatím jsme pro Evropu tak trochu exotičtí a ona pro nás v mnohém nečitelná. Každý jsme zažili ten pocit nejistoty balíka z Východu před fungující technickou civilizací, každý z nás se s tímhle komplexem člověka vyrostlého ve zjednodušujícím komunismu bude léta vyrovnávat. Od kluků očumujících před hotelem Evropa porsche přes sousedku u vytržení nad mikrovlnnou troubou až po němý obdiv nad fungováním celých firem a ekonomik, efektivitou hrstky nakladatelských pracovníků či rozhledem francouzského kunsthistorika.

…