Proč ten spěch?

19. března otiskly Učitelské noviny text novely školského zákona č. 29/ současně s výzvou, aby písemné připomínky k jejímu znění byly ministerstvu školství zaslány do 25. 3. Odborům školství na všech úrovních byl text zaslán 12. 3. s žádostí o připomínkování do druhého dne. Koordinačním radám OF základních a středních škol tato verze ještě 15. 3. nebyla předána vůbec, s odůvodněním, že je málo kopií (jednalo by se asi o 5 exemplářů). Přitom téhož dne byl poslední - sedmý - a definitivní text novely zaslán federální vládě a poslancům FS k projednání a ke schválení.

Zhruba od počátku ledna 1990 platí dohoda mezi ministerstvem a radami OF pro základní školství, že budou spolupracovat. Ministr osobně nesčetněkrát vyzval zástupce pedagogů, aby mu podávali návrhy. Bylo mu vždy neprodleně vyhověno. Na dalším jednání pak vznesené podněty a připomínky do zpráv a textů zapracovány nebyly, ale objevovaly se v nich plány, koncepce a návrhy, o kterých se dříve nediskutovalo. Proč? Na základě požadavků vedení (rozuměj ministra a náměstků). Bez vysvětlení, proč alternativní, někdy přímo protichůdné návrhy byly zamítnuty nebo spíše pominuty.

Ministr je stoupencem osmiletých gymnázií. Nepochybně takové absolvoval a má tedy své důvody. Bez ohledu na to, že doba je jiná, jiné výchozí podmínky, že se školské soustavy ve světě za 40 let naší izolace od dění jinde značně proměnily a že osmiletá gymnázia bývají dnes jenom jednou z možných variant diferenciace ve školství, navíc…