Stavební zákon: Benešová vymýšlí, jak z negativního posudku udělat pozitivní

Návrh nového stavebního zákona, z kterého má být jeden z pomníků Babišovy éry, narazil v legislativní radě vlády. Právníci ze dvou pracovních skupin rady vydali k návrhu na konci května dvě kritická hodnocení. V nich mimo jiné upozorňují na nesoulad nové normy s dalšími právními předpisy a zpochybňují i avizovaná zlepšení, která autoři nové normy slibují. Respekt má posudky obou pracovních komisí k dispozici. Pokud by se na jejich závěry měl brát ohled, znamenalo by to pro návrh velké změny.

Další postup nyní bude záviset na ministryni spravedlnosti Marii Benešové, která je zároveň předsedkyní legislativní rady. Nový stavební zákon prochází legislativní radou v neobvyklém režimu. Nejedná o něm legislativní rada jako celek, ale jen pracovní skupiny specialistů. Jejich závěry má nyní Benešová jako předsedkyně rady shrnout do svého stanoviska, které dostanou na stůl ministři i s návrhem zákona.

„Stanovisko předsedkyně má být kladné, byť to nemá žádnou logiku,“ řekl Respektu zdroj obeznámený s průběhem posuzování. O Benešové je všeobecně známo, že není na stavební a správní právo expert, pokud by se tedy snažila kritický názor specialistů utlumit, šlo by o další nestandardní krok v přípravě normy a v jejím posuzování.

Nejlogičtějším vysvětlením by pak byla snaha umést kontroverzní normě cestu a nebrzdit již tak napjaté termíny.
Už při vzniku zákona došlo k některým nestandardním krokům. Ministerstvo pro místní rozvoj jeho tvorbu de facto delegovalo hospodářské komoře, což se v připomínkovém řízení setkalo s velkou kritikou kvůli tomu, že norma vychází vstříc potřebám stavební lobby. Proti návrhu se také ozvala početná skupina akademiků, řadu nově navržených principů zpochybnil Nejvyšší správní soud. Ministerstvo vnitra zase přišlo s námitkou, že zavedení nového zákona do praxe bude mnohem dražší, než autoři tvrdí, a to hlavně kvůli budování nové úřední hierarchie.

Domýšlet až za pochodu

V rámci legislativní rady vlády se normou zabývaly dvě pracovní komise. Jedna vznikla speciálně pro tuto příležitost, vede ji místopředseda rady a specialista na správní právo na Právnické fakultě UK Josef Vedral, který je také autorem posudku. Druhý posudek vznikl ve stálé komisi RIA, která má pro vládu nezávisle hodnotit dopady navrhovaných právních předpisů.

Vedralův posudek má čtrnáct stránek a v některých námitkách jde přímo proti podstatě toho, co autoři nové normy chtějí změnit. Pozastavuje se nad konstrukcí nově zřízeného Nejvyššího stavebního úřadu (NSÚ), který by podle nového zákona měl fungovat jako vrcholný správní úřad zastřešující celou hierarchii stavebních úřadů, aby se tak zbavily závislosti na obecních samosprávách.

Postavení NSÚ však komise považuje rozporuplné, protože má spadat pod ministerstvo pro místní rozvoj a zároveň vykonávat agendu jiných ministerstev. Dnes stavební úřady fungují pod obecními úřady v rámci režimu přenesené státní správy; nově by mělo jít o státní úřady, aby se zabránilo podjatosti, kdy stavební úřady jdou samosprávám na ruku. Nové zřízení nicméně podle komise jen vyměňuje jednu podjatost za druhou u staveb financovaných státem.

Jednou z hlavních novinek nového stavebního zákona má být integrace takzvaných dotčených správních orgánů. Dnes se k stavebnímu povolení vyjadřuje řada dalších úřadů a institucí od hasičů přes hygienu až po památkovou péči. Původní ideou nového zákona bylo vyčlenit z těchto institucí pracovníky, kteří se stavebním řízením věnují, přesunout je na stavební úřady a tam v zájmu zrychlení řízení vydávat jen jedno integrované razítko.

Taková změna by ovšem oslabila moc těchto nezávislých orgánů i možnost dovolat se u nich zamítavého stanoviska, pokud někdo se stavbou nesouhlasí. Nechuť těchto orgánů připravit se o nezávislost a vliv při přípravě zákona vedla k tomu, že přestalo být jasné, kdo se nakonec bude a kdo se nebude integrovat. Na to upozorňuje i legislativní komise, podle níž v tomto bodě z věcného záměru není patrné, co se vlastně chystá, a těžko lze tedy dopad posoudit.

Posunutá rovnováha

Podobným směrem míří i obecná námitka v úvodu stanoviska, podle které věcný záměr u mnoha okruhu nedává „základní představu o obsahu“, což komise vidí jako rozpor s obecnými legislativními pravidly. Výsledkem takového stavu je, že řešení bude nutné domýšlet až při přípravě paragrafovaného znění. V praxi může takový postup vést k tomu, že sporné věci se nyní v textu v zájmu snazší průchodnosti vypustí.

Řada námitek se týká toho, co je novému zákonu vyčítáno nejčastěji – a sice že dnešní rovnováhu mezi zájmy těch, kteří chtějí stavět, a těch, kteří chtějí svoje bydliště před novými stavbami chránit, posouvá až příliš ve prospěch první skupiny. Členové pracovní komise konkrétně zmiňují například navrhovanou kategorizací účastníků stavebního řízení podle toho, jak rozsáhlý přístup budou mít do stavebního spisu, s čímž se v obecných principech správního řízení nepočítá.

Jiný problém je nově navrhované automaticky generované povolení, pokud se stavební úřad nestihne vypořádat se spisem v zákonem dané lhůtě, což je institut, který podle legislativců odporuje jiným zákonům. Problém má komise i se změnou formy územně plánovací dokumentace na takzvaný právní předpis, což v podstatě znemožní fyzickým a právnickým osobám rozporovat územní plány u běžných soudů. V budoucnu by se muselo jít skrze komplikovanou proceduru u Ústavního soudu, což legislativci vnímají jako nežádoucí snížení standardu soudní ochrany osob i obcí.

Další námitka jiného typu směřuje k tomu, že věcný záměr se týká hlavně procesních věcí a nedává žádnou představu, jak se bude měnit hmotné stavební právo – tedy samy technické předpisy. V návrhu stojí, že bude provedena "revize zvláštních předpisů a technických norem”, ale tato revize bude probíhat až při přípravě paragrafovaného znění. Těžko tedy záměr nyní vyhodnotit.

Kriticky návrh posoudila i druhá komise pro hodnocení dopadů regulace. Její hlavní námitka, která se ve stanovisku několikrát opakuje, spočívá v tom, že autoři zákona si jako hlavní cíl vytyčili zrychlení procedur, ale nedali si práci s analýzou toho, v čem dnešní pomalost spočívá. Další pochybnost legislativců spočívá v tom, jestli zrychlení za každou cenu je správný cíl. „Ne vše, co je rychlejší, je lepší,“ stojí ve stanovisku druhé komise, která v závěru navrhuje, aby legislativní rada vlády projednávání normy přerušila, dokud se autoři s námitkami nevypořádají.

Otevřený dopis, StavZ, 16.4.19 by Jan Růžička on Scribd

Průvodní Dopis, 16.4.19 by Jan Růžička on Scribd