Spojte se, vyzvali Evropu obránci lidských práv v Praze

V prostorách francouzské ambasády v Praze se před třiceti lety sešlo osm československých bojovníků za svobodu a lidská práva s tehdejším francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem. Disidentská snídaně konaná 9. prosince 1988 vstoupila do dějin. Zatímco českoslovenští komunisté její účastníky označovali běžně za zaprodance, štváče a kriminálníky, klíčový muž tehdejší západoevropské levice je postavil na roveň oficiálních představitelů tehdejší ČSSR.

“Pro nás mělo setkání zásadní význam. Spočíval v tom, že nás oficiálně přijala hlava demokratického státu a považovala nás za partnery. Bylo to velmi silné gesto,” řekl Respektu chartista Petr Uhl, jeden z účastníků snídaně. K obdobnému gestu se nyní rozhodl český ministr zahraničí Tomáš Petříček. Snídani na francouzské ambasádě zopakoval v úterý 11. prosince, tentokrát za účasti lidskoprávních bojovníků z Ruska, Běloruska, Vietnamu či Barmy, kteří našli nový domov v Česku.

Setkání s opozičními aktivisty navíc ve stejný moment pořádaly české zastupitelské úřady v Rusku, na Kubě nebo v Moldavsku. “Lidská práva stále potřebují hlasy těch, kteří se za ně budou brát. Jejich obrana je součástí úspěšné mezinárodní identity České republiky,” zdůvodnil smysl iniciativy ministr zahraničí.

Po uzavřené, zhruba hodinové snídani Petříčka a francouzského velvyslance Rolanda Galharagua s minulými a současnými lidskoprávními aktivisty následovala debata a roli disidentů v mezinárodní politice - více roztříštěné a nepřehledné než na konci 80. let, kdy proti sobě stály dva jasně definované bloky, Západ a SSSR  se svými satelity.

Jean Mussittelli, diplomatický poradce Françoise Mitterranda, který se po jeho boku zúčastnil snídaně s Václavem Havlem a dalšími v prosinci 1988, řekl, že právě proto to mají současní disidenti a jejich zastánci těžší - musí pečlivě volit strategii, aby byl jejich tlak efektivní. Typickým a na debatě probíraným příkladem je Čína. Tedy jak postupovat vůči pekingským totalitářům, kteří plní domácí žaláře svými oponenty, ale kvůli ekonomické dominanci Číny to většina mezinárodní komunity přechází mlčením.

Jedna z panelistů Marie Holzman, sinoložka a specialistka na loni zesnulého čínského disidenta, nobelistu Liou Siao-poa, měla pro západní země jednoduchý vzkaz. “Spojte se. Sama Česká republika, stejně jako sám žádný jiný stát, nemůže Číně efektivně vzdorovat. Ale Evropa může,” řekla.“Pokud se Evropané mezi sebou domluví, kdo kdy přijme dalajlámu, čínské vedení možná potrestá prvního, druhého, třetího. Ale ne sedmého nebo desátého. Číňané okolní svět sami potřebují.”

Evropské země mají se souladem pozic vůči Číně, Rusku a dalším nesvobodným režimům potíže kvůli svým historickým vazbám nebo aktuálním politickým zájmům. V reakci na poslední ruskou provokaci vůči Ukrajině v Azovském moři však nyní Holanďané navrhli přijetí celoevropské legislativy, která by lidskoprávní agendu zpevnila a omezila odchylnou politiku národních vlád. Holanďané navrhují ekonomickými a politickými sankcemi postihovat země, které porušují lidská práva. Svoji obdobu amerického Magnitského zákona z roku 2012 Evropa nemá - a toho totalitáři jako ruský prezident Vladimir Putin nebo čínský Si Ťin-pching využívají.

Zda budou evropské země ochotné se dohodnout a ustoupit ze svých národních preferencí, není ale vůbec jisté. Zajímavé bude sledovat mimo jiné postoj české vlády na pozadí obnoveného lidskoprávního tahu na branku v podání ministra zahraničí Petříčka, ale s proruským a pročínským prezidentem za zády. Debata iniciovaná Holanďany je teprve na počátku, ale je tu.