Šestiletý kamelot. Finanční výchova v praxi, nebo zneužití dětské práce?

Napsal mi známý z Jeseníku. Jeho šestiletý syn Dominik prodává pravidelně každé pondělí v centru města místní noviny. Tedy za vlastní peníze si koupí u vydavatele patnáct výtisků Jesenického týdeníku, na ulici prodá, a co mu zbyde, to si nechá. Šetří na mobil. Vzhledem k tomu, že tatínek je úspěšný podnikatel, zřejmě by mohl získat mobil i nějakou jednodušší cestou, ale v rodinách, které zbohatly usilovnou prací, bývá často zvykem, že ani děti se nedostanou k penězům jen tak.

Takže vlastně nic nového, jen je tenhle případ trochu vyhrocenější, a tedy vhodnější k debatě. Tomu klukovi je šest, prodává jednou týdně, vždycky v pondělí v centru okresního města, všem na očích. Zabere mu to tak hodinu a půl. Má pravidelné klienty, kteří u něj kupují rádi, s lehkou nostalgií při tom vzpomínají na svoje „brigády“ - a zároveň ty, kteří takovou věc považují za pohoršující. Za něco, co by se jednak dít nemělo, a už určitě ne takhle veřejně. Takže docela často někdo podá oznámení na policii, nebo vyhrožuje sociálkou, že jde o zneužívání dětské práce.

Tak si tatínek nechal udělat právní rozbor, který odnesl na policii. V něm se říká, že „… se nejedná o závislou práci nezletilých dětí mladších 15 let, kterou zakazuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění § 34. Dominik není součástí žádného pracovněprávního vztahu a není odměňován žádným zaměstnavatelem. Noviny si sám kupuje u vydavatele a následně je sám prodává. Nejde tedy o závislou práci, ale jde o činnost směřující k získání kapesného.“  Není to prý tak dávno, co v Jeseníku byli dětští kameloti běžní. Dnes je tam jen jeden. A ještě v ohrožení.

Otec má jasno v tom, že to je z mnoha hledisek to nejlepší, co pro syna může udělat. Naučí se komunikovat s dospělými, někoho oslovit, poděkovat. Zjistí, že pokud chce vydělat, musí se k lidem chovat vstřícně a slušně. Musí se naučit počítat, aby uměl vrátit drobné a neprodělal. Nemůže to, co vydělal, hned utratit, protože by příště neměl na nákup novin, které chce prodávat. Takže se musí naučit šetřit a sem tam si něco odříct. Finanční výchova v praxi.

A teď pár protiargumentů. Jasně, Rychlé šípy sbíraly tenisové míčky na kurtech, sem tam někdo vozil papír do sběrny nebo prodával Večerní Prahu. Ale v šesti? Není to moc brzo? Nebudujeme v dítěti předčasně pocit, že všechno je za peníze? Nemá mít předškolák jiné starosti? Není to pro malé dítě předčasná a příliš stresující situace?  Není v prosperující společnosti normální, že do patnácti hradí podobné náklady rodiče, a teprve pak se dítě postupně učí vydělávat peníze samo?

Leckterou tu námitku bych možná i vzal v úvahu. Ale když vidím náctiletou partičku, jak směřuje ze školy, kde jistě mají i tu finanční gramotnost, a pak na oběd do fastfoodu, protože každý z nich ráno nafasoval pětikilo…

Autor je spolupracovníkem Informačního centra o vzdělávání EDUin