Přeji Muskovi, aby prožil poslední dny na Marsu

V roce 50. výročí přistání člověka na Měsíci střídá jedna zajímavá zpráva z kosmonautiky druhou: Na ISS dorazili létající roboti, část Muskovy nové rakety se po přistání překotila do oceánu, o Měsíc se roztříštila soukromá izraelská sonda, chystají se „souhvězdí“ tisíců družic, které zcela změní připojení k internetu. Podle publicisty a experta na kosmonautiku Tomáše Přibyla chytají lety do kosmu druhý dech.

Raketa Falcon Heavy firmy SpaceX má za sebou druhý let a všechny tři její opakovaně použitelné stupně úspěšně přistály – dva na kosmodromu, ten centrální pak na plošině v oceánu. Během plavby ke břehu se nicméně centrální stupeň kvůli vlnám převrátil a je zničen. Jde tedy o úspěch? A dá se tento problém do budoucna řešit?

Úspěch to jednoznačně je. Všechny tři první stupně se podařilo dopravit zpět. A že byl centrální později ztracený vinou nepřízně počasí, je sice škoda, ale v kontextu celé mise přece jen podružné. Škoda je to toliko ekonomická. Podívejte se, kde je dnes konkurence: všechny ostatní americké, čínské, ruské, evropské a další organizace rakety standardně zahazují. SpaceX je staví na start znovu a znovu. Kde je asi budoucnost? Opakování podobného problému se dá poměrně snadno zabránit. Firma SpaceX své stupně, které dosedly na ponton, přivařovala k palubě, což bylo náročné a nepohodlné. Pak ale začala používat zvláštního dálkově ovládaného robota Octagrabber. Má zvláštní tvar: je velký, plochý a jezdí na pásech, takže je schopný vjet pod raketu a zachytit ji. Tím zabrání jejímu pohybu včetně převrácení. Funguje to v případě standardních raket Falcon 9, ale centrální stupeň Falconu Heavy má kvůli úchytům bočních stupňů trochu jiný tvar spodní části. Na něj přitom Octagrabber zatím není uzpůsobený. Čili do budoucna jej stačí upravit. Nebo se vrátit k přivařování rakety k palubě…

Návrat rakety, její přistání a opětovné užití, zkoušela už v 90. letech firma McDonnell Douglas. Proč to nedotáhla?

Původně šlo o nápad inženýra Maxe Huntera, který se jej neúspěšně pokoušel udat různým soukromým i vládním organizacím. Až v roce 1989 jej za svůj vzala agentura SDIO mající na starosti tzv. hvězdné války (program umísťování zbraní do kosmu). O dva roky později získala tuto zakázku právě firma McDonnell Douglas, která vyrobila prototyp a létala s ním v letech 1993 až 1995. Pak o něj vojáci ztratili zájem, takže jej převzala NASA. Celý program skončil nehodou v červenci 1996 - NASA jej pak přestala financovat a soustředila na vlastní program jednostupňového kosmického letounu X-33/VentureStar, mimochodem později též zrušený. Z původního konceptu převzala část vývojového a pozemního personálu pro svůj kosmický program společnost Blue Origin miliardáře Jeffa Bezose.

Jak to vypadá s BFR, ještě silnější Muskovou raketou, než je Falcon Heavy? Jednou by mohla dopravovat lidi na Mars, poprvé měla zkušebně startovat už příští rok. Kdy je reálný její první let k Marsu?

BFR prošla na konci loňského roku už asi čtvrtým přejmenováním, takže aktuálně se první stupeň jmenuje Super Heavy a druhý (což je zároveň i kosmická loď) Starship. Prototyp druhého stupně označovaný jako Starhopper pro lety v atmosféře se začal montovat na konci loňského roku v Texasu, na začátku dubna uskutečnil první statický zážeh motoru. V nejbližších dnech či týdnech očekáváme první lety. Zatím jen do výšky centimetrů až metrů, postupně bude stroj létat až do kilometrových výšek. SpaceX už přitom staví pokročilejší verzi schopnou dosáhnout oběžné dráhy. Pokud vše půjde dobře, skutečně poletí do vesmíru už v příštím roce. S Marsem to bude horší. Tam nezáleží jen na motorech, ale na tisícovce dalších věcí a technologií. Pokud bych si měl tipnout, vidím to v rozpětí deseti až patnácti let. I tak je to ale úžasné.

Zdá se, že Elon Musk ve svých snahách o pronikání do kosmu sice mívá zpoždění, ale celkově je nesmírně úspěšný. Pokud jde o Mars – nestane se mu nakonec, že bude mít rakety a kosmické lodě, ale zjistí, že dlouhodobé přežití na Marsu není možné kvůli radiaci a nemožnosti tu vybudovat soběstačnou základnu? Řeší nějak tyhle věci?

Elon Musk opakovaně deklaruje, že chce vytvořit dostupný a spolehlivý dopravní systém pro cesty mezi Zemí a Marsem. Ostatní záležitosti řešit nechce. Je to pochopitelné: jeden člověk či firma nemůže dělat všechno. Takže toto budou výzvy pro jiné.

Jenže zároveň řekl, že chce časem dožít a umřít na Marsu. Myslíte, že je to reálné?

Domnívám se, že Musk, kterému je 47 let, má šanci být za svého života svědkem pilotované výpravy na Mars. Zatím nevíme, zda se program stane dostatečně rozšířený a dostupný pro pravidelnou meziplanetární dopravu. Osobně bych Muskovi prožití posledních dnů na Marsu z celého srdce přál, protože to by znamenalo, že jeho vize se staly realitou.

Pozornost vzbudila havárie izraelské sondy Berešit při přistání na Měsíci. Co se přesně stalo?

Během přistání selhala jedna z palubních inerciálních měřících jednotek, které určují nezávisle na poloze sondy její orientaci v prostoru - ať se sonda natočí jakkoliv, zařízení je schopné říci, jak moc a kterým směrem se natočila. Podotýkám, že na palubě bylo podobných měřících jednotek více, takže výpadek jedné nemohl misi ohrozit. Přesto se nefunkční jednotku řídicí středisko pokusilo povelem aktivovat, což mělo fatální následky: spustilo to řetězovou reakci událostí, v níž došlo mimo jiné k vypnutí motoru a zablokování jeho opětovného spuštění. Co ale toto selhání způsobilo, je stále předmětem šetření, stejně jako různé další okolnosti. Tým stojící za misí Berešit každopádně oznámil, že začíná pracovat na druhé sondě Berešit 2.

https://www.youtube.com/watch?v=f6G6Dm2zq5s&t=43s

Existuje další kandidát, který by se mohl stát prvním nestátním subjektem, jenž zvládne přistání na Měsíci?

Po nedokončené soutěži Google Lunar X-Prize, v jejímž rámci byl postaven i modul Berešit, zůstaly ještě tři týmy, které by rády projekty dotáhly do konce. Kromě toho loni na podzim NASA podpořila devět firem při vývoji malých lunárních modulů. Ty celkem mohou získat během následující dekády až 2,6 miliardy dolarů. A pak je tu firma nejbohatšího člověka na světě Jeffa Bezose, která vyvíjí přistávací platformu Blue Moon s kapacitou až 4500 kg nákladu. K dispozici má být nejpozději v roce 2024. Čili peloton soukromých firem směřujících na Měsíc je opravdu početný. Někdo samozřejmě odpadne, ale někdo svůj emblém na Měsíc donese.

Na Mezinárodní kosmickou stanici dorazily v těchto dnech létající robotické „astrovčely“ pojmenované Med a Čmelák. Co umí, k čemu mají astronautům sloužit? Spějeme k inteligentním pomocníkům a strážcům kosmonautů jako třeba ze sci-fi filmu Měsíc z roku 2009?

K inteligentním pomocníkům rozhodně směřujeme. Kosmická stanice je opravdu rozměrným objektem: pokud ji chceme proletět v nejdelší ose, je to na délku čtyřicet metrů. Pomocník, který by třeba putoval mezi kosmonauty nebo mezi nimi nosil nějaké drobné věci – přístroje, manuály, vzorky – by se určitě hodil. Stejně jako robotický univerzální asistent, který by dokázal vykonávat jednoduché úkony. Takové, na něž je škoda lidského času, ale které se prostě udělat musí. Med a Čmelák nejsou prvními pokusy v této oblasti. Na stanici už před deseti lety působili sféričtí létající roboti SPHERES, pak se tu objevil humanoidní Robonaut 2 a loni německý interaktivní robotický pomocník Cimon. Čili potřeba evidentně je, výzkum probíhá.

Na jakou konkrétní misi, která se má v nejbližších měsících či letech uskutečnit, se těšíte nejvíc?

Zákeřná otázka… Pilotovaný let lodi Crew Dragon od SpaceX nebo lodi Starliner od Boeingu, suborbitální zkoušky rakety Starhopper, čínský odběr vzorků z Měsíce, indická pilotovaná kosmická loď, flotila čtyř sond na Mars v roce 2020, z nichž budou tři vybavené rovery, obří rakety New Glenn od společnosti Blue Origin mající konkurovat SpaceX, sestava dvanácti tisíc družic pro zajištění internetové komunikace společnosti SpaceX s prvním startem už v květnu, vlastní čínská orbitální stanice, test obří americké rakety SLS s lodí Orion mající zajistit do pěti let návrat astronautů na Měsíc… A to jsem se zaměřil jen na příští dva roky.

Co se může změnit v komunikaci?

Bude zajímavé sledovat obří megakonstelace se stovkami nebo tisíci družicemi ve vesmíru, které mají potenciál světovou komunikaci zcela změnit. Zavedou internet úplně do všech koutů planety, obejdou pozemní nařízení, omezení a zákazy… Připojí tak k „Síti sítí“ další miliardy uživatelů – a stávajícím miliardám připojení zlepší. Nejde jen o konstelaci Starlink společnosti SpaceX, ale i o další podobné systémy jako OneWeb, Telesat a další. Mám pocit, jako by kosmonautiku někdo polil živou vodou. Není to úžasné? Chtít po mně vybrat jednu „nej“ misi by bylo opravdu kruté. Každá mise z výše uvedených, a to jsem ještě na mnohé určitě zapomněl, nás posune o pořádný kus dál.

Čím to je, že kosmonautiku v poslední letech „někdo polil živou vodou“?

Domnívám se, že ji objevili soukromí investoři. Dosud soukromé firmy byly jen dodavateli vládních zakázek, v lepším případě investovaly do bezpečných projektů typu komunikačních družic nebo terminálů satelitní navigace. Nově ale objevily velké příležitosti kolem nosných raket, pilotovaných aplikací nebo třeba satelitní komunikace, která je pořád ještě z mnoha úhlů pohledu v plenkách. Soukromý sektor se tak z někoho, kdo pohodlně kráčí v závětří, stal tím, kdo razí cestu. Myslím, že to souvisí s celkovým posunem v oblasti technologií, neboť před nějakými dvaceti či třiceti lety by na realizaci něčeho podobného soukromníci nemohli vůbec pomýšlet.