Nová potíž jaderných plánovačů: příliš velké reaktory

Plán na stavbu dalších jaderných bloků se komplikuje na nové frontě, o které se dosud vědělo spíš jen mezi experty. Aktualizované vize, které vládní jaderný tým zveřejnil minulý týden, ukazují, že pro zvažovanou obnovu Dukovan jsou dnešní reaktory příliš velké a silné.  Jednou z variant dalšího vývoje je proto čekat, zda výrobci pokročí s vývojem menších zdrojů.

„Pro nás by byl optimální menší zdroj o výkonu 400–700 megawattů, který teď na trhu není, ale pokud by byl, tak chceme mít možnost poptávku modifikovat,“ uvedl v rozhovoru pro aktuální Respekt Jaroslav Míl, nový vládní zmocněnec pro jadernou energetiku, pod kterého premiér převedl od února všechny práce ohledně případné stavby nových atomových elektráren.

Babiš a Míl minulý týden odprezentovali upřesněnou vizi všem šesti dodavatelům, kteří se o případnou novou výstavbu v Dukovanech zajímají. Hlavním sdělením bylo, že vláda a ČEZ budou projekt ještě pět let připravovat, získávat nejrůznější povolení a pilovat poptávku. Tendr na dodavatele má být vyhlášen nejdřív příští rok, ale podle Míla spíš až v roce 2021. Vítěz nebude znám dřív než v roce 2024 - a do roku 2028 se pak bude podle aktuálního harmonogramu vyřizovat stavební povolení.

Už nyní je nicméně podle Míla jasné, že bude-li soutěž vyhlášena, tak na bloky s výkonem maximálně 1200 megawattů. O stejném omezení minulý týden mluvila i šéfka jaderného dozoru Dana Drábová. Strop 1200 megawattů je dán tím, co má smysl do zdejší energetické soustavy zapojit, co lze v Dukovanech „uchladit“ a co lze na stavbu vzhledem k „průchodnosti dopravních cest“ dostat. Větší zdroj by také mohl již tak nákladnou investici ještě víc prodražit.

Svou roli může do budoucna hrát také to, že rozmach nových obnovitelných zdrojů v sousedním Německu a Rakousku povede ke snaze tamější energii v době příznivého počasí někde v okolí udat, takže pro velké zdroje už nebude tolik využití.

Podle Drábové by pro licencování nových bloků bylo zároveň výhodnější, kdyby už nabízený reaktor někde fungoval, nejlépe v Evropské unii. To zatím nikdo z uchazečů nesplňuje – nejnovější typ reaktorů (o jiné se Česko nezajímá) zatím běží jen mimo země EU, případně se v EU teprve takové elektrárny staví. Mimo EU má v provozu nové reaktory do 1200 megawattů jen americký Westinghouse, ruský Rosatom a čínští výrobci CGN a CNNC. Reaktor EPR 1700 od francouzské Arevy vypadává ze hry (má výkon 1700 MW), stejně jako typ APWR 1700 od japonského Mitsubishi. Korejské Kepco má zatím v provozu rovněž jen větší reaktor a menší do 1200 MW teprve vyvíjí.

Jako optimální se nyní jeví úplně nové, daleko menší reaktory. „Musíme velice pozorně sledovat vývoj jak tradičních ‚velkých‘ bloků (průběh výstavby i vývoj nových modelů), tak i bloků středních, tedy malých modulárních reaktorů. Jejich výhody jsou v kratším čase výstavby a tím lepší predikovatelnosti konečných nákladů, v možnostech odzkoušení přímo ve výrobním závodě i v menší investiční náročnosti,“ upřesňuje Míl. „Nevýhodou je, že dnes na trhu nejsou. Ale obecně jsou vnímány jako racionální cesta rozvoje jaderné energetiky ve světě. Jejich vývoj existuje ve všech vyspělých zemích, které se dodávkami jaderných elektráren zabývají,“ dodává nový jaderný superúředník, v minulosti šéf ČEZ a od loňského října jeden z oficiálně vedených poradců Andreje Babiše.

Zároveň však podle Míla platí, že dokud nic nového není k dispozici, Česko by mělo vypsat soutěž na to, co existuje - byť je zřejmé, že nejde o optimální řešení. „Je třeba si legitimně říct, že pokud nyní nevím, čím budoucí výpadky nahradit, musím jít cestou, o které vím, že je reálná. Nelze si říct, že budu čekat a nedělat nic,“ shrnuje vládní strategii jaderný zmocněnec.

Budoucí výpadky jsou dány tím, že se výhledově počítá s odstavením uhelných elektráren a že životnost dnešních Dukovan po roce 2035 skončí. Příznivci zelené energie nicméně spoléhají, že jde o dost dlouhou dobu na to, aby díky čím dál levnější a na Západě rozšířenější výrobě elektřiny ze slunce nebo větru šlo výpadky vyřešit i bez jádra. Zvlášť pokud se podaří domyslet, jak zelenou elektřinu závislou na počasí lépe skladovat.

Pomoci by měly i úspory energie a omezení dnešního vývozu. Hlavní alternativou jádra jsou v dnešní situaci plynové elektrárny, jejichž stavba je oproti jádru výrazně levnější a bez průtahů či sporů s dodavateli. Nevýhodou je závislost na ruském plynu. K němu ale Česko má díky plynovodu Nord Stream přístup přes Německo, což stabilitu dodávek při spolupráci v rámci EU spíš posiluje.