Koruna slábne, ale ne kvůli Babišovi

Kurz koruny ve středu odpoledne prorazil hranici 26 korun za euro, kde byl (s výjimkou jednoho krátkodobého výkyvu letos v létě) naposledy loni v září. Česká měna tak pokračuje v oslabování, ke kterému trochu překvapivě dochází po celý letošní rok. Děje se tak navzdory solidním ekonomickým číslům a postupnému zvyšování úrokových sazeb.

Prolomení 26 korun vybízí ke spojitostem s gradující politickou krizí, ve které se ocitl Andrej Babiš kvůli reportáži o svém synovi. Důvody pro oslabování měny je ale třeba hledat někde jinde. „Nikdo přesně neví, proč ten nebo onen obchodník uzavřel svoji pozici. Nelze vyloučit, že na některé má vliv i tato kauza, ale reakce trhu na politické dění je u nás vždy velmi malá,“ přibližuje hlavní ekonom české pobočky ING Bank Jakub Seidler, podle něhož se na kurzu podepisuje spíš souhra ekonomických jevů.

Jeho slova se vesměs shodují s tím, jak oslabování měny komentují další ekonomové. „Koruna slábne vinou zklamání nad pomalým růstem, nikoli kvůli vládní krizi,“ míní ekonom společnosti Czech Fund Lukáš Kovanda. Odkazuje tak na nová středeční čísla o vývoji hrubého domácího produktu ve třetím čtvrtletí. Česká ekonomika rostla podle předběžného odhadu Českého statistického úřadu proti loňsku o 2,3 procenta, tedy pomaleji, než se očekávalo (konsensus bankovních analytiků byl, že růst bude 2,6 procenta) a také nejméně za poslední dva roky.

Zklamání navíc kontrastuje s tím, že nová čísla z Polska a Maďarska byla naopak překvapivě dobrá, což se ve středu projevilo i v kurzech měn, kdy zlotý a forint na rozdíl od koruny posilovaly. „Česká ekonomika roste nejpomaleji ze všech zemí v regionu,“ poznamenává k důvodům nynějšího vývoje kurzu Monika Junicke z Komerční banky.

Loni po ukončení kurzového závazku se čekalo, že po více než třech letech intervenčního režimu a umělého oslabování koruna skokově posílí. Kurz se ale příliš daleko nedostal. Nejlépe na tom koruna byla letos v únoru, 25,20 Kč za euro – čím menší číslo, tím je kurz silnější, protože k nákupu eur je potřeba méně korun. Od té doby ale oslabuje.

Jedním z důvodů je to, co trápí všechny rozvíjející se ekonomiky, kam Česko pořád optikou globálních měnových obchodníků spadá. Kvůli letošním obtížím v zemích, jako je Turecko, Argentina nebo Pákistán, se zájem o měny rizikovějších zemí snížil. K tomuto trendu přispěl k tomu i růst úrokových sazeb v USA – některé slabší ekonomiky tak mají dvojí problémy, protože se jim na jedné straně zdražuje financování v dolarech a na druhé straně jim utíká kapitál do USA za lepším a jistějším zhodnocením.

V Česku se přidávají ještě další důvody, které souvisejí s dozvuky dřívějších měnových intervencí a hlavně s děním v jejich závěru. Ve vidině toho, že Česko kurz opět uvolní a že koruna po uvolnění začne posilovat, si Česko v loňském prvním čtvrtletí investoři velmi oblíbili. ČNB loni začátkem roku v rámci intervencí takto natiskla přes bilion nových korun, které zahraniční investoři nakoupili za eura (ta skončila v centrální bance jako devizové rezervy) a uložili hlavně do zdejších bank nebo do vládních dluhopisů. Tento stav trvá, a tak na trhu s korunou mají stále převahu hlavně ti, kdo ji drží a snaží se jí zbavit, což hraje proti jejímu posilování. Výsledkem je stav, který ekonomové popisují jako „přebytek likvidity“ – korun je zkrátka moc, poptávka po nich je tedy logicky slabá a tomu odpovídá i kurz.

Podle Seidlera se k tomuto jevu přidává fakt, že některé banky již nemají od svých mateřských center v zahraničí povoleno ukládat další koruny do České národní banky. Jednoduše proto, že v ČNB už uložily příliš mnoho. „Centrální banka, která tiskne svoji měnu, sice nepředstavuje žádné riziko, ale mateřské banky to omezují prostě proto, že nechtějí mít v jedné malé zemi tak obrovskou expozici,“ vysvětluje Seidler z ING.

Přebytek vkladů má ke konci roku ještě jeden pozoruhodný efekt, kdy domácí banky se korun snaží zbavit, aby neplatily zbytečně moc do povinného společného fondu pojištění. Odvody se počítají právě procentem z depozit podle stavu na přelomu roku, cílem bank je proto mít v daný okamžik co nejnižší pozice. K tomu vedou i svoje klienty – pojištění odčítají velkým vkladatelům jako penále z depozitních úroků, což některé klienty může vést k tomu, že o střádání v Česku ztratí zájem a koruny vymění zpátky do cizí měny. To znovu přispívá k jejímu oslabení.

Nezájem o vklady koneckonců znají i běžní čeští střadatelé, kterým velké banky nabízejí stále jen minimální úročení vkladů, přestože úroky centrální banky i úroky u hypoték už rostou. (viz text Příliš mnoho peněz https://www.respekt.cz/tydenik/2018/40/prilis-mnoho-penez )

Tlaků proti koruně je tedy nyní celá řada a případná vládní krize je maximálně jen jedním z nich. Byť nelze sázet na to, že by se o ní nevědělo – agentura Bloomberg, která je pro finanční trhy jedním z hlavních informačních kanálů, dobře shrnula kauzu s Andrejem Babišem mladším hned v úterý, kdy se čtenáři mohli dozvědět, že premiér-miliardář čelí výzvě k odstoupení kvůli tomu, že jeho syn mluví o únosu a o tom, jak si otec přál jeho zmizení v souvislosti s policejním vyšetřováním. Text zmiňuje hned v úvodu to, že opozice chce vyvolat hlasování o nedůvěře vládě, ale v závěru přidává také zmínku, že sociální demokraté coby koaliční partner zatím tak daleko nejdou.

Na kurz koruny nicméně nemělo velký vliv ani loňské a letošní vleklé drama se sestavováním vlády. Není tedy jisté, že by dokonce i její případný pád přinesl něco dramatičtějšího.