Začalo se jim říkat „killfie“ už proto, že jsou tak častá - selfie, která končí smrtí. Loňská studie, kterou vydal Journal of Family Medicine and Primary Care, zjistila a ověřila, že v rozmezí let 2011 až 2017 došlo k 259 úmrtím spojených s pořizováním selfie.
Do hloubi tohoto fenoménu se v článku Selfie Deaths Are an Epidemic na serveru Outside ponořila Kathryn Miles. Text otevírá reportáž věnovaná zkušené sportovkyni a modelce Gigi Wu z Tchaj-wanu, která v důsledku prohrané sázky musela zapózovat v bikinách na zasněženém vrcholku hory. Fotka měla mimořádný úspěch a rozběhla její posedlost podporovanou lajky na Instagramu, kdy následujících čtyřech zdolala zhruba stovku asijských vrcholků a na každém si pořídila selfie. V bikinách.
Při jednom ze svých výstupů se však zřítila do hluboké rokle, odkud si ještě byla schopná zavolat pomoc, avšak ta vinou špatného počasí nebyla schopna dorazit včas. Gigi Wu zemřela nejspíše na následky vnitřních zranění a podchlazení. To je pouze jedna z mnoha smrtí, jež souvisí s pořizováním selfie v nezvyklých pózách či extrémních situacích a jejich následným publikováním na sociálních sítí.
Loni se velmi psalo o smrti manželské dvojice cestovatelů/bloggerů Meenakshi Moorthy a Vishnu Viswanath, kteří se při fotografování zřítili ze skály Yosemitském národním parku. Miles přináší další a další případy. Zmiňuje osmašedesátiletou turistku z Belgie, kterou opařil horký gejzír v Chile a v důsledku toho zemřela v nemocnici. Následuje případ turisty se selfie-tyčí, do něhož udeřil ve Walesu blesk. Nebo také případ zříceného vrtulníku na New Yorkem v březnu 2018, kdy si podle výpovědi přeživšího pilota chtěl jeden z pěti cestujících pořídit fotku své boty – shoe selfie – vystrčené z helikoptéry. U toho zřejmě omylem uzavřel přívod paliva.
Také tu jsou ale vyslovení hazardéři, kteří se při honbě za unikátním snímkem vydávají na nebezpečná místa jako římsy a střechy výškových budov nebo konstrukce mostů. Jako čínský kaskadér Wu Yongning, který zemřel po pádu z budovy o dvaašedesáti patrech. Rozvoj těchto extrémních aktivit datuje Miles do osmdesátých let, kdy se začalo dařit individuálním sportům - přesně v duchu dobového individualismu a dravosti. Přestával být zájem o týmové sporty, na vzestupu bylo lyžování či horská kola.
Všechny výše zmíněné smrti by samozřejmě šlo odepsat jako zbytečné smrti při honbě za pozornosti nebo z nerozvážnosti, ovšem statistika to nepotvrzuje na sto procent. Dokonce více než čtvrti smrtí se podle uvedené zprávy odehrála při aktivitách, které vůbec nebyly pro fotografa riskantní. Přesněji řečeno většina mužů zemřela u riskantních aktivit, zatímco více než polovina žen nedělala nic nebezpečného.
Problém je totiž mimo jiné ten, že při pořizování fotografií dochází k selektivní pozornosti či nezáměrné slepotě, kdy se mozek není schopen soustředit na všechny podněty - a taky si vybírá ty, které upřednostní, a jiné ignoruje. Pozornost se soustředí na obrazovku telefonu a člověk nemá tušení, kam vedou jeho kroky; neregistruje, že mu třeba hrozí pád z útesu. Podstatná část lidí se vůbec nechtěla pouštět do něčeho nebezpečného, ovšem v momentě, když si to uvědomila, už bylo pozdě s tím něco dělat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
