Emise rostou a čas se krátí. Summit v Katovicích má přelomový úkol

Jeviště v polských Katovicích, na kterém v pondělí začal letošní klimatický summit OSN, neslibuje veselou podívanou. Hlavní rekvizitou pro jednání 190 zemí jsou tu obrovské rozevírající se nůžky. Jednu jejich čepel zahřívá neustálý růst globální teploty - letošek je na dobré cestě stát se čtvrtým nejteplejším rokem za celou historii měření, přičemž nejteplejších 20 let této hitparády se rekrutuje z posledních 22 roků. Zároveň přibývá pohrom, jako jsou nedávné katastrofální požáry v Kalifornii, a varovných zpráv respektovaných mezinárodních organizací.

Na druhé čepeli vládne naopak chlad a nevůle s problémem něco skutečně udělat. Spojené státy se ústy svého prezidenta boji proti globálnímu oteplování vysmívají a v Katovicích sehrají roli nikoliv snad přímo potížistů, ale „jen“ pasivních pozorovatelů. Brazílie s nově zvoleným prezidentem, skeptickým k ochraně životního prostředí, pak nedávno odmítla pořádat pravidelný klimatický summit příští rok, ačkoliv se k tomu předtím zavázala. A hostitelské Polsko zdůrazňuje, že na prvním místě je pro ně těžba uhlí.

Příliš nízká laťka

Výsledky dosavadních snah zpomalit změnu klimatu tak nevyhlížejí právě povzbudivě: koncem listopadu vyšla další pesimistická zpráva OSN, podle níž loni světové emise skleníkových plynů po třech letech stagnace opět vzrostly. Stojí v ní také, že pokud chceme zabránit tragickým dopadům klimatické změny, musejí emise alespoň od roku 2020 začít klesat - a o dekádu později by měly být o více než polovinu nižší než dnes.

To se ovšem nejspíš nestane. Tato takzvaná Emission Gap Report 2018 (Zpráva o deficitu úsilí snížit emise 2018) totiž uvádí, že emise pravděpodobně dál porostou ještě v roce 2030 – a to i v případě, že budou splněny všechny závazky, které si jednotlivé státy zatím uložily v rámci tři roky staré pařížské klimatické dohody.

Další čerň do neveselého obrazu dodal nedávný odhad Světové meteorologické organizace, podle něhož by pokračování současných emisních trendů znamenalo, že se planeta do konce století ohřeje až o pět stupňů Celsia. K tomu lze dodat, že ohřátí o pět stupňů by přivodilo obrovský otřes, který se by dotkl doslova každého obyvatele světa; možná by to byl i konec civilizace, jak ji známe.

Ve hře je hodně. To, že současná podoba pařížské dohody klimatickou změnu nevyřeší, má jednoduchou příčinu: je dobrovolná. Jednotlivé státy OSN v roce 2015 do francouzské metropole přivezly vlastní, často ne příliš ambiciózní plány, jak chtějí emise snižovat. Bylo sice předem jasné, že to v součtu nestačí, ale neexistoval způsob, jak politiky donutit laťku zvýšit a dosáhnout víc.

Bude to bolet

Jestli se to podaří teď, je otázka - a zároveň jedno z hlavních témat pro katovický summit COP 24. Na tom, že závazky je nutné zpřísnit, se většina účastníků shodne, ale cesta k tomu bude ještě dlouhá. Například Evropská unie se „zpřísňováním“ svých plánů hodlá zabývat až do roku 2020 a bude zajímavé sledovat, jak si povede. Každá změna klimatických cílů podléhá totiž souhlasu všech členských států včetně nevstřícných zemí Visegrádu.

Delegáti by v Katovicích měli také dohodnout takzvanou knihu pravidel, jež by zatím jen hrubou kostru pařížské dohody „obalila masem“. Pravidla by měla mimo jiné umožnit dobrovolné závazky jednotlivých zemí porovnat. Zatím je to obtížné, protože státy si stanovily rozdílné startovní body svého úsilí - různé roky, oproti nimž plánovanou redukci emisí počítají. Vedou také odlišným způsobem „emisní účetnictví“ a podobně. Domluvit se musí i to, jak se bude plnění závazků monitorovat a kontrolovat.

Zatím jsme pořád v jakési přípravné fázi, pařížská dohoda začne platit „až“ za dva roky. Má zabránit tomu, aby se svět do konce století oteplil o více než 1,5 stupně Celsia. Dosud to bylo jen číslo, abstraktní cíl; až teď si začínají všichni uvědomovat, jak bolestivé bude jej naplnit. Zhruba od poloviny století se už v atmosféře nesmějí hromadit žádné další emise skleníkových plynů, což v zásadě znamená konec éry fosilních paliv. Podobně rychlá a drastická změna nemá v historii obdoby.

Letošní klimatický summit má skončit v pátek 14. prosince. a i když se jednání v minulých letech obvykle protahovala až do sobotního dopoledne, nečeká se, že by se všechno nastíněné – a ještě mnohé další – stihlo dojednat. Hodně toho zbude na příští rok do zatím neurčené latinskoamerické země. Čas se přitom krátí. Vyjednávání v rámci OSN probíhají desetiletí, ale teď jsme v situaci, kdy už skutečně nelze otálet.