Strašilo se, jak budou všichni woke, ale nakonec hrozí úplně jiné věci

Začne to esemeskou, v níž stojí: „Prijd o pulnoci k odpocivadlum, dostanes pres hubu.“ Scénou noční rvačky mezi partou dospívajících holek se rozjíždí prvotina Kristiny Hamplové Lover/Fighter. A přesně v duchu jejího názvu tu mají násilné scény stejné místo jako ty milostné.

Teatrálně líčené bojové výjevy se objevují v každé ze čtyř částí úderné novely, jež se odehrává v rozmezí let 2014 až 2031. Sleduje dospívání a dospělý život jedné dívky, která v modrém papouščím mase objevila zvláštní substanci spouštějící v lidech agresivní sklony. Stane se lákavou drogou, šíří se populací a rauš, který způsobuje, uvolňuje nahromaděné napětí. Současně lze tuto látku číst jako alegorii na chorobně soutěživou a nesolidární společnost.    

Lover/Fighter je trochu postapokalyptická dystopie, trochu detektivka, trochu magický realismus a trochu akční jízda libující si až ve videoherním spektáklu násilí. „Lover/Fighter je mimo jiné reakce na to, že jsem v jednu chvíli byla znuděná a přejedená realismem. A také představou toho, že realismus představuje vrchol umění a nejcennější v literatuře je buď napodobit nějakou reálnou situaci, nebo otevřít téma,“ říká Hamplová o knize, která byla nominovaná na nově založenou Cenu literární kritiky a nominaci má také v kategorii próza Magnesie Litery. 

Přitom nejde říct, že by Hamplová nějaké téma neotevřela. Svým tahem, energií a úsečným stylem Lover/Fighter představuje mimo jiné reakci na současný terapeutický, až přepsychologizovaný jazyk, který prostupuje mezilidskými vztahy a Gen Z jím prvotřídně vládne. Násilí se v tomto případě naopak dostává za hranici slov. Přichází ve chvíli, kdy se emoce nahromadí, ale je velmi obtížné je artikulovat. Když dotyční ještě – anebo už – nevědí, jak vše přeložit do slov. Zároveň kniha ukazuje, jak je pohled na agresivitu genderovaný: zatímco u kluků je stále přijatelná i oceňovaná, v holčičím podání děsí nebo odpuzuje.