Jsem zklamaná, i když vím, že politici to nemají lehké

Na Instagramu spravuješ účet Jsem v obraze, který shrnuje domácí a zahraniční politické dění pro tvých zhruba 200 tisíc sledujících. K tomu jsi začala pracovat postupně pro Miloše Vystrčila, Luďka Niedermayera a nakonec v loňském roce pro Starosty. Co tě lákalo na tom, zapojit se osobně do politické komunikace?

O dění kolem sebe jsem se přirozeně zajímala od začátku. Ať už tím, že jsem o něm četla při vytváření příspěvků na své sítě, nebo jen tak. Postupně jsem se začala v politice i vidět, byť jsem nevěděla, v jaké roli konkrétně. Jestli třeba budu chtít kandidovat ve své obci, do celostátní politiky nebo tím, že budu v týmu některého z politiků či stran. Nechtěla jsem být jenom vnější pozorovatel. Jako vrchol kariéry nevidím pozici influencerky, takže jsem si chtěla zkusit práci uvnitř oboru, který mě lákal. Chtěla jsem také, aby v politice bylo více žen. Tohle všechno se dělo v době, kdy se komunikace politiků více začala přesouvat na sociální sítě. Svůj přínos jsem viděla v tom, že jsem na nich uměla komunikovat. Mojí snahou bylo přiložit ruku k dílu, aby se sem nevrátil Andrej Babiš.

V jeden moment jsi publikovala příspěvky na Jsem v obraze, kde šlo nadále o informační instagramový kanál, a u toho jsi pracovala pro politiky. Jak jsi vyhodnotila etickou rovinu této zdvojené kariéry?

Vždy jsem svým politickým zaměstnavatelům řekla, že práci pro ně a svůj účet nebudu propojovat dohromady. Nestávalo se, že bych při práci v Senátu propagovala na profilu Jsem v obraze Miloše Vystrčila nebo něco podobného. Takhle jsem si to nastavila a držela to. Pozice „influencera“ je stále něco nového – kdybych byla novinářka, samozřejmě by to nešlo, to si uvědomuju. Zároveň ale taky chápu určitou kritiku, kterou jsem za to dostala, ale jsem teď za tyhle pracovní zkušenosti ráda.