Stačí se přestat bát

Není to nejoblíbenější švédská dětská kniha, ale má v dětských i dospělých čtenářských srdcích zvláštní místo. V románu Bratři lví srdce, který Astrid Lindgrenová napsala v roce 1973, oba hlavní hrdinové, malí chlapci, na začátku zemřou. A možná zemřou ještě jednou, na konci. Knihy geniální spisovatelky dětských knih nejsou nikdy přímočaře veselé a dobrodružně bezstarostné. V každé je kus opravdového smutku a melancholie. OK, ale není tohle už trochu moc? ptali se uprostřed sedmdesátých let někteří obezřetní a kritičtí Švédové. Opravdu je rozumné citlivým a hledajícím dětským duším připomínat, že smrt je, a nechat po smrti odehrát celou knihu? A nadto naznačit, že problémy se dají dobře řešit tak, že vezmeme nemohoucího bratra na záda a skočíme společně do prázdna a propasti?

Nebylo to namístě. Malí čtenáři pochopili, že smrt je důležité a nevyhnutelné, ale vůbec ne hlavní téma knihy. A že hlavní poselství toho posledního činu, který mladší z obou bratrů udělá, není sebevražda jako recept, ale naděje. Mluvit s dětmi o těžkých nemocech, smrti, krizích nebo i sexu – zkrátka o všem, o čem se dospělým samotným mluví obtížně či se studem – je široce rozšířená a oprávněná rodičovská obava. Ale nakonec to musí udělat každý, kdo sdílí svůj život s dítětem. Je to těžké – a zároveň neskonale zajímavé – a objevné.

Méně času, méně tabu