Nejsem trhlá ani zmatená. Zvládnu všechno.

Marie Nová nechtěla ve svých pětapadesáti změnit celý život, s tím je spokojená. Chtěla změnit jen práci: nedávno si uvědomila, že je pro ni mnohem méně důležitá, než si do té doby myslela. Jihomoravské špičkové účetní v tomto životním rozhodnutí paradoxně pomohlo právě její prestižní zaměstnání, kterému odpovídala její finanční situace. „Hodně vysoký plat hodně let,“ popisuje to lakonicky.

A tak si řekla, že tohle povolání už ji nebaví, nic dalšího v něm dokazovat nechce a z praktických a existenčních důvodů ho nepotřebuje. Dala pozvolnou, k firmě ohleduplnou výpověď a chtěla začít pracovat v dobré kavárně. Podobným příběhům, kdy si vrcholní manažeři uvědomí marnost svého počínání, „postaví si luxusní roubenku, začnou péct chleba z vlastního obilí a jdou ke kořenům“, se přitom spíš směje – jak ironicky popisuje s tím, že kavárny má prostě jen ráda.

Ne je řídit nebo zakládat, i když by oboje mohla, ale obsluhovat hosty. Hodně času tráví v Brně, kde je takových podniků dost, zároveň má z vlastní zkušenosti pocit, že dobrého a vyškoleného personálu se jim nedostává. „Není to nic, co bych určitě nezvládla,“ říká. Neměla ani přehnané platové požadavky, neměla v podstatě žádné. Hledala jen možnost zkusit něco, co ji možná bude bavit. Ale ukázalo se, že najít takové zaměstnání je problém.