Je to jen sen?

Henry Ford dokázal víc než vyrobit dostupné auto pro americkou střední třídu, které se prodávalo tak dobře, že změnilo tvář měst. Nechal své zaměstnance pracovat kratší dobu, pět dní v týdnu místo obvyklých šesti, ponechal jim stejný plat – a stal se svým způsobem zázrak. 

Produktivita práce, a tedy i zisky Fordovy automobilky dále stoupaly. Dřinou u pásu zmožení dělníci si díky volné sobotě odpočali, a to se odrazilo v jejich pevnějším zdraví a větším pracovním výkonu. V roce 1926 se pětidenní pracovní týden stal u Forda standardem a postupně se díky tlaku odborů prosadil u zaměstnavatelů po celé planetě. 

Ford předvídal, že tímto pokrokem dějiny nekončí a přijde další zkracování pracovní doby. Zhruba o sto let později přesto většina z nás pracuje pět dní v týdnu, obvykle osm hodin denně. Sny o kratší pracovní době, respektive i jinak tráveném životě, ale nemizí. Pandemie a nástup nové generace, která touží po rovnováze mezi zaměstnáním, rodinou a volným časem, daly nový impulz vizi o zkrácení pracovního týdne na čtyři dny.