Město pro lidi

Otevření pěší lávky přes řeku může být za jistých okolností překvapivě velká společenská událost. Na zbrusu nový, zářivě bílý betonový most mezi pražskými čtvrtěmi Holešovice a Karlín se na přelomu července a srpna přišly podívat zástupy lidí, kteří se procházeli z jedné strany na druhou, fotografovali si vyhlídku na řeku i architektonické detaily, dávali si pivo na okolních zahrádkách. Nadšení z nové atrakce neunikli ani ti, kteří nedorazili. Fotografie Štvanické lávky, kterou lidé ihned překřtili na HolKa, v odkazu na čtvrti, jež spojuje, zaplavily sociální sítě a senzaci ještě podtrhl článek v amerických The New York Times, který ji čtenářům z celého světa doporučil k návštěvě.

Jedno vysvětlení pozdvižení nad jednoduchou stavbou se nabízí a urbanisté ho opakují už léta. Lidé se obvykle cítí dobře ve městě, které je uzpůsobené jejich měřítku, což znamená, že se v něm dá snadno pohybovat pěšky nebo na kole a narážet při tom na místa, kde máte chuť se zastavit, sednout si, strávit tam čas. Takové město je pak „jako večírek, ze kterého se vám nechce odejít, protože se na něm dobře bavíte“, shrnul už před lety tento předpoklad dánský klasik městské architektury Jan Gehl. A Štvanická lávka do tohoto způsobu uvažování o městě přesně zapadá.