0:00
0:00
Téma23. 3. 202219 minut

Čekání na válku

Reportéři Respektu v zákopech na ukrajinsko-ruské hranici, kde vojáky obou armád od sebe dělí jen několik desítek metrů

Lidé zůstali, auta přestala jezdit. (Vovčansk, poslední ukrajinské městečko před ruskými hranicemi u Charkova)
Autor: Milan Jaroš

Respekt 4/2022

Max Aleksejev nikdy netoužil mít dva domovy, ale od chvíle, kdy přišel o kus nohy, je má. Jeden obývá sám ve svém bytě a druhý je v největší kyjevské nemocnici na ulici Novošpitálská nedaleko městského centra, kam Max už čtyři roky chodí podle svých slov „jako domů“. V roce 2018 sloužil jako voják na východní Ukrajině u hranic území okupovaného Ruskem a poté, co šlápl na minu nastraženou separatisty, ho právě na Novošpitálské dali doktoři znovu dohromady. „Dostal jsem protézu, i když to bylo ze začátku děsně těžké, znovu jsem získal sebevědomí a chuť do života,“ vysvětluje Aleksejev, proč s místem svého uzdravení srostl.

↓ INZERCE

Svoji zkušenost chodí šestadvacetiletý voják od té doby do „svého“ špitálu pravidelně předávat stejným pacientům, jako byl kdysi on: zoufalým mladým mužům a ženám, které vlekoucí se válečný konflikt s Ruskem připravil o končetiny. „Popisuju jim, v jakém šoku jsem sám byl, že v tom nejsou sami, ukazuju různé chodící triky, bavíme se o psychice. Vedle služby v armádě je to moje životní mise,“ říká Aleksejev reportérům Respektu na jednom z rozlehlých dvorů nemocnice.

Moje životní mise. (Max Aleksejev ve vojenské nemocnici v Kyjevě) Autor: Milan Jaroš

V současné době stojí už přes dva měsíce na hranicích Ukrajiny sto tisíc ruských vojáků s nejtěžší výzbrojí, jejich útok může začít v podstatě kdykoli, a jestli propukne nové kolo války s Ruskem, bude na Maxe Aleksejeva ve špitále čekat ještě mnohem…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články