V cestě bych nestál

S možností, že bude kandidovat znovu, si Pavel Fischer pohrával už od minulé prezidentské volby. V ní skončil třetí, kousek nad hranicí deseti procent a těsně před branami finále.

Letos nebyly výchozí podmínky na startu předvolební kampaně o mnoho nadějnější, alespoň soudě podle předvolebních průzkumů a kurzů sázkových kanceláří. Liberálně smýšlející voliče navíc Fischer hned zkraje dost znejistěl svéráznými výroky na adresu sexuálních menšin. Sám sebe ale senátor vidí jako někoho, kdo po pěti letech působí přesvědčivěji, hodí se do válečné doby víc než jeho konkurenti a svůj vážný zájem ukázal tím, že se do aktuálního klání přihlásil jako první. Co tedy nabízí a jaké má šance?

Až na dno

Okamžik, kdy se pro reparát rozhodl naplno, datuje senátor Fischer do období vrbětické kauzy loni na jaře. Spouštěčem nebylo ani tak angažmá Ruska, na jehož nebezpečnost Fischer upozorňoval docela nahlas a důsledně už dlouho předtím, ale hlavně následné mlžení Miloše Zemana. Ten k případu, jak známo, napřed dlouho mlčel, aby pak zahrál do karet ruské strany a rozbil jednotnou pozici zdejší politické scény spekulacemi, že pachatelé vlastně nejsou jasní, protože existuje více vyšetřovacích verzí. „Tehdy jsem si řekl, že tohle už nejde. Že kdyby byl na Hradě člověk, který jedná v zájmu České republiky, vypadá to úplně jinak,“ zavzpomínal Fischer letos začátkem listopadu během debaty, na kterou už jako prezidentský kandidát zajel za skauty do Litomyšle.

Tazatele z publika v tu…