25. Jak mluvit s politiky

Člověk, který není novinář, se do rozhovoru s politiky pravděpodobně hned tak nedostane. Když však slyší nebo na sítích čte slova politiků či političek, nejspíš si občas řekne – no počkat, jak to přesně myslí? Co tím chce vlastně sdělit? A jak na to přišel nebo přišla? A co s tím bude dělat? Prostě, čtenář chce jít dál, chce vědět víc.

To „dál a víc“ je v kostce novinářská práce. A rozhovory s politiky, snaha získat od nich informace, jsou běžnou činností novinářů zabývajících se politikou.

Od běžných rozhovorů v životě se to liší v několika věcech, třeba v tom, že často musíte mluvit s někým, kdo s vámi mluvit vlastně nechce, a snažíte se od něj zjistit či detailněji osvětlit něco, co on si naopak chce nechat pro sebe. Takže prvním předpokladem je trpělivost a potlačení běžné lidské slušnosti, touhy neotravovat lidi, kteří si otravováni být nepřejí – v životě se od nevstřícného diskusního partnera otočíte a necháte toho, v práci novináře, který potřebuje pochopit, co se děje a proč, aby to mohl zprostředkovat čtenářům, to udělat nejde. K tomu, co je třeba zjistit, pochopit, je taky často potřeba víc času. Většinou ve složitějších případech nepřijde odpověď hned: je třeba se doptávat, zjišťovat kdy, proč, jak k úvahám a závěrům politik došel, co chce s věcí dělat dál, z jakých informací vychází a podobně. Tohle se zvlášť obtížně dělá s lidmi, kteří vás nutí mluvit s nimi v běhu, nemají zájem si s vámi o věci povídat, domluvit si schůzku, osvětlovat. To je dnes…