S fotografem Štěpánem Honem o jeho obytné dodávce a rodinném putování Evropou
Právě ses vrátil z cesty, během které jste s manželkou a třemi dětmi v dodávce objeli Česko. Jaké to bylo?
Krásné, ale taky vyčerpávající. Vlastně jsme pořád zrychlovali, protože jsme zjistili, že to Česko není možné během tak krátké doby objet celé.
Jak krátké doby?
Naše každoroční cesta vždycky trvá tři neděle. V cizí zemi je to jednoduché, zjistíme si o ní pár věcí, vytipujeme zajímavá místa a ta objedeme. Ta, která cestou míjíme, nám nic neříkají, takže nemáme pocit, že o něco přicházíme. Ale tady v Česku člověk každou chvíli vidí ukazatel někam, kde to zná z doslechu a má pocit, že by tam měl zajet. Bylo to každopádně neuvěřitelně zajímavé a pro sebe, pro svoji rodinu jsme objevili věci a příběhy, o kterých jsme vůbec nevěděli.
Co třeba?
Nevěděli jsme, že v broumovském klášteře je jeden z několika málo otisků Turínského plátna, který byl tři sta padesát let schovaný v nějaké krabičce v místním klášteře. Navštívili jsme důlní věže a areál Dolní Vítkovice v Ostravě, kde se tavila ocel. Byli jsme ve vinných sklípcích na jižní Moravě, kde jsem nikdy předtím nebyl. Nebo odlehlé Osoblažsko a jeho kláštery, něco úžasného, přitom na tak nečekaném místě. Zjistil jsem, že jsem Česko neznal.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
