Scény z rodinného života

Pětatřicetiletý Marek Souček z Olomouce rád hraje se starou partou přátel fotbal, ale dnes už nechodí tak často jako dřív. Odkráčet po skončení zápasu hned domů a nejít ještě na pivo mu přijde nepatřičné, protože pak by si se svými kamarády pouze zasportoval, ale nepopovídal – a jedno bez druhého mu nedává smysl. Doma čeká sotva půlroční syn. Poctivě ho přebaluje, kdykoli může, i když se mu na rozdíl od manželky zvedá – láskyplně, ale přece jenom zvedá – z plné plínky žaludek. A zpravidla vaří večeři nebo oběd na druhý den, i když ho vaření nebaví a nějak extra mu nejde. To se dá prý říct i o jeho ženě a on má víc prostoru něco rychle připravit než ona.

Tohle všechno mladého učitele trápí, ale rodičovství pro něj má – kromě samotného faktu, že má zdravého potomka, kterého s partnerkou chtěli, a v jeho životě je „všechno v pořádku“ – i zcela povrchně světlé stránky. Když jde sám na procházku městem, s miminem v kočárku nebo v nosítku, je na sebe pyšný a sám sebou dojatý. Ještě víc, když dítě na dvě hodiny odveze od jeho matky a ta má čas pro sebe a svoje přátele. Je se sebou spokojený, když se zamyslí, jak své manželce „pomáhá“ a že má v rodině úplně jinou roli než jeho otec, který nic takového neprovozoval.

Model, kdy se ženě po narození dětí obrátí život vzhůru nohama, zatímco život jejího muže plyne dál bez větších změn, dnes opouští spousta lidí. Pro Marka Součka je dokonce jednodušší plnit roli (na středoevropské poměry) uvědomělého otce. „Je snazší trávit čas s…