Rád bych ukončil tohle pohádkové období

„Situace Romů v Česku je tristní. Vím, že ji nespasím, ale můžu říkat: Podívejte, baví vás koukat se na mě v televizi, takže by vám pak mohli připadat fajn i ostatní,“ vysvětluje herec Jan Cina, který veřejně mluví o svém původu stejně jako o své orientaci, kdy se zasazuje o „manželství pro všechny“.

Jak jste prožil karanténou vynucenou pauzu? Scházel vám kontakt s diváky?

Trochu jsem pracoval i během volna, ale jinak jsem si to spíš užíval. Kdysi jsem už mluvil o tom, že bych potřeboval – vzletně řečeno – uměleckou pauzu. Takže první měsíc jsem byl hrozně nadšený a konečně jsem se cítil odpočatý, druhý už jsem byl trochu ve stresu, pak to bylo tak napůl a začaly oficiální prázdniny. Jinak jsem v době vynuceného volna znovu prohloubil některá přátelství – zrovna jsme byli na koních se staronovými kamarády. Předtím jsem se půl roku učil jezdit kvůli natáčení jedné pohádky a hrozně mě to chytlo.

Už dřív jste řekl, že jste se musel učit odpočívat a odmítat některé projekty. Daří se vám to?

Člověk je rozhodování vystaven neustále, ať už jde o to, jestli chci mít volný den, s někým ho trávit, nebo jestli se podílet na určitém projektu. Pořád se to učím, zároveň jsem se smířil s tím, že si člověk musí projít určitou zkušeností, aby věděl, kdy říct „ne“. Do většiny projektů jdu s určitou představou, a potom často zjišťuju, že je všechno jinak. Že jsem se těšil, a je to spíše náročné než jen zábavné…