Před třemi lety zveřejnila Charta 77 dokument, který nazvala „Slovo ke spoluobčanům“. Je v něm vyjádřena filosofie demokratické obnovy a zhruba jsou zde načrtnuty i cesty, jak ji uskutečnit. Byla to výzva jednotlivým lidem, oslovující jejich odpovědnost a touhu po svobodě.
„K čemu zde vyzýváme,“ praví se hned v úvodu, „není nic jiného a nic víc než odvaha stát se občany v plném, tvořivém a nejsilnějším slova smyslu. Bez občanů není a nikdy nebude demokracie. Občanství však není pouze status. Především a hlavně to je určitý lidský postoj. Zda budeme skutečně svéprávnými a důstojnými občany, vědomými si své spoluodpovědnosti za stav celku a jednajícími v souladu s ní, záleží tedy ve velké míře na nás samotných.“
Po pestrém výčtu praktických možností, jak uplatnit občanskou aktivitu v různých oblastech společenského dění, Charta 77 říká: „Domníváme se, že nenásilný odpor proti všemu zlému, tolerance, slušnost, otevřenost pravdě i jinému názoru a trpělivá vytrvalost jsou těmi nejlepšími nástroji, kterých může naše společnost užít v nadcházejícím boji za svou emancipaci, za společenskou obnovu a demokratický pořádek.“
„Slovo ke spoluobčanům“ žádalo, „aby se (lidé) vzpamatovali do své svobody a uvědomili si nadějeplný obsah hesla, které bylo dáno do vínku modernímu československému státu.“
Tenkrát se ještě mnoha lidem zdál být nerealistický požadavek „začít hned zítra říkat pravdu“, když se za pravdu zavíralo. A jiným byla zas Charta 77 málo revoluční, protože…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
