Otevřete, tady exekutor!

Bič na tuneláře a podvodníky už zasáhl každého dvacátého z nás

Co má společného sochař David Černý a nezaměstnaná romská matka Eva Sagasserová? Roman Krištof z Mezinárodní organizace pro migraci a Pavel Jakubík z Vrbic? Měli drobný dluh, jehož placení se nevyhýbali. Nechtěli krást. Právě to z nich udělalo snadnou kořist exekutorů. Nikoli tuneláři a podvodníci, ale především lidé nedbalí či v nouzi se tady totiž stávají terčem exekuce. Její soukromí vykonavatelé za tři a půl roku své existence zásadně změnili veřejný život: navštívili už každého dvacátého z nás. A ty, které to potkalo, rozhodně neměli radost.

Obraz první. Výtvarník David Černý sedá na motorku. Právě mu přišel úřední dopis nadepsaný: Usnesení o exekuci. Jede tedy zjistit, kolik má platit, za co a komu. Exekuční úřad sídlí v honosné bílé vilce na pražské Bílé Hoře. Ujímá se ho statný mladík a vede jej do malé místnosti v suterénu. Tady se David Černý dozví, že před pár lety zůstal dlužen pět stokorun za plyn v ateliéru. Byl tehdy zrovna v Americe a místnost v podkroví půjčil známému. „Je pravda, že jsem nechodil k soudu,“ říká. „Nepřipadalo mi to důležité, šlo o málo peněz. Navíc ten dům přestavěli a ateliér se stal součástí nového podkrovního bytu.“

Teď je umělec srozuměn s tím, že dluh prostě na místě uhradí a bude pokoj. Čeká ho ale překvapení. Vinou nákladů soudu a především exekuce se ze stokorun dluh zvýšil na 33 tisíc. „Tak jak to uděláme?“ ptá se dlužníka další svalovec, který se…