Komedianti za svobodu

Stotisícová vlna rozhořčení smetla nenáviděného Hodače. Pád nešťastného ředitele ČT ale nebyl tím, co dostalo vnitřní události v České republice poprvé od jejího vzniku na první strany evropských a amerických médií. Ohlas způsobila arogance a drzost, s jakou obě nejsilnější strany zasáhly proti svobodě veřejnoprávní televize. To je v demokratickém světě nevídaná věc.

Na výsledku konfliktu mezi partajními předáky a občany tak záleží budoucí pověst země. Buď v ní vládnou sebevědomí lidé, kteří umějí ubránit své ústavní svobody, anebo se zkrátka přechod společnosti od diktatury k demokracii stále nějak nedaří.

Víme, kdo hraje falešně

Je krátce před pátou, středa 3. ledna. Ze stanice metra Muzeum na horním konci Václavského náměstí se už k soše svatého Václava skoro nedá vyjít. Všude se mačkají lidé. Nezbývá než vzít to oklikou po ulici Politických vězňů. Naproti davu tu jen v saku a bez jakékoli ochranky kráčí první vicepremiér a zřejmě i budoucí vůdce ČSSD Vladimír Špidla. Se sklopenou hlavou promýšlí projev, který se chystá pronést.

Po pár minutách na napěchovaném Václaváku je zjevné, že odhodlá-li se Špidla k řeči, bude to mít hodně těžké. Populární moderátoři ČT slibují, že nechtějí sloužit žádnému politikovi. Laskavý Zdeněk Svěrák varuje, že „nejhorší jsou trpaslíci“, herec Jan Kraus žádá nové volby a populární miss Kateřina Stočesová v doprovodu stříbrného slavíka Daniela Hůlky všem sděluje, že ji to už „všechno strašně sere“. Když moderátoři mítinku –…