Sáhli jsme na citlivé místo
S bývalým šéfredaktorem Petrem Holubem o boji proti opoziční lumpárně
Do Respektu jsi přišel v roce 1992, šest let předtím jsi dálkově studoval matfyz a při tom ses živil jako popelář. Jak ses tam ocitl?
Až tak divné to nebylo, před listopadem 1989 jsem se pohyboval dlouhá léta v undergroundu, z toho vyplýval i odpor k režimu…
… ten se projevoval jak?
Nic extra. Podobně jako všichni kolem jsem se vyhýbal vojně, chodil na zakázané koncerty a tak. Člověk nemusel nic moc dělat a byl podezřelý už jenom tím, jak vypadá, stačily dlouhé vlasy, a mohl skončit každou chvíli na policii. No a působil jsem taky v různých opozičních skupinách, hlavně katolických, a chodil na filozofické bytové semináře patočkovců.
Jak tedy do toho zapadla po osmadevadesátém dráha novináře?
Matematikou se člověk neuživil. Tehdy hodně mých kamarádů skončilo v politice nebo v novinách. Já do politiky nechtěl, byl jsem svědkem toho, jak do ní přichází taky hodně kariéristů, co se chtějí dostat do funkcí, a na tyhle lidi jsem neměl žaludek.
Nejdřív jsem byl v Prostoru, to byl časopis, který poměrně brzy zanikl. Takže když v Respektu vyhlásili konkurz, což jsem věděl od Michala Singera, který byl grafik a se kterým jsem se znal, zkusil jsem to a byl přijatý.
Do jakého Respektu jsi tehdy nastupoval?
Respekt měl ve svých začátcích relativně velké slovo v politice a taky se slušně prodával. A hlavně měl personální potenciál,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu