Ubytovny, podnájmy, studentské koleje: děti, které se u nás emancipují od svých rodičů, obvykle neuniknou zkušenosti s přechodným bydlištěm. Romantika vůní cizokrajné kuchyně, koupelna na heslo, vykradená lednice a papírové zdi. Zakázané noční návštěvy mají zpočátku příchuť dobrodružství, postupem času se plížení v podřepu kolem vrátnice stává potupou a v dávno plnoletých lidech umocňuje potřebu vlastního útulku. Přesto, že podle výzkumu ministerstva školství očekávají tři čtvrtiny párů při vstupu do manželství co nejdříve vlastní byt, povede se to do tří let pouze o něco více než polovině. Do pěti let stoupne počet šťastných na 65 procent.
Hypotetické výpočty ukazují, že mladí manželé s průměrnými příjmy a průměrnými úsporami (tzn. oba po 40 000 Kč na knížce) by na získání bytu o velikosti 60 metrů čtverečních museli vynaložit celý čistý čtyřletý plat. Bude-li tatáž rodina maximálně šetřit (tedy ukládat měsíčně 3300 Kč), „zmůže se“ na uvedený byt přibližně za deset let.
Existuje řada možností, jak tuto nepřijatelnou lhůtu obejít. Ne všechna řešení jsou uspokojivá, a u nás stále častěji zažíváme horory, v nichž hlavní roli sehrávají pokoje, byty, domy a lidé v nich.
Moderní neuróza
Nezbytnost soukromého, intimního prostoru je vynálezem posledních dvou století. Přes své poměrné mládí stojí dnes na jednom z čelných míst žebříčku našich hodnot. Představa tradiční společnosti, v níž lidé žili a umírali obklopeni svými bližními na pár metrech čtverečních jedné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu