Kdo byl důležitý, ten nás četl

Jak jste se dostal do Respektu?

Díky Ivanu Lamperovi. Ještě před listopadem 1989 nás seznámil Václav Havel, ve své snaze propojovat různé světy napříč disentem. A Ivan byl tehdy s Jáchymem Topolem a Sašou Vondrou vydavatelem Revolver Revue a já jsem reprezentoval samizdatové Lidové noviny. Takže jsme na sebe museli přirozeně dříve či později narazit.

Vaše první schůzka se ale prý tehdy příliš nepovedla…

Matně si vzpomínám, že jsme si ostřeji vyměňovali názory na tehdejší roli opozice. Ale potom jsme se po revoluci spřátelili a já jsem zakládal, spolu s dalšími, Lidové noviny. V roce 1991 jsem odjel do Spojených států, kde byla moje matka velvyslankyní a strávil jsem tam skoro rok. A došlo mi, že se nechci vrátit do Lidovek zpět, protože jsem měl jiný názor než tehdejší vedení na to, jak dělat žurnalistiku. Respekt se mi líbil už v prvním okamžiku a po návratu jsem dostal od Ivana nabídku. Takže jsem s velkou radostí a úlevou opustil Lidové noviny a nastoupil tam.

Co vás na Respektu lákalo?

Byl vyhraněně názorově čitelný, byl redigovaný pevnou rukou Ivana a Tomáše Pěkného a na textech to bylo poznat. Byl to sevřený časopis, texty měly logiku, směr, styl a názor na svět. Byl o něco radikálnější, než jsem byl tehdy já, ale bylo mi to sympatické. A také jsem…