Bez opory autorit

Respekt slaví třicáté narozeniny. Pro časopis, který vznikal v revolučních časech, kdy nebylo jisté, jestli vyjde další číslo, či dokonce zda si pro redakci nepřijde Státní bezpečnost, je to neuvěřitelné výročí.

Budoucí redakce se poprvé sešla už 18. listopadu a tvořili ji autoři a autorky samizdatového Sportu a Revolver Revue. Tedy tiskovin, které vydávala nejmladší generace disentu. Jak sama o sobě napsala v jednom vydání Informačního servisu (tak se médium vzniklé den po zásahu na Národní třídě pojmenovalo), dělala žurnalistiku „nikoliv ze zajetého hlediska přerušené kontinuity šedesátých let, ale tak, jak jsme se naučili prožívat sami, bez nějaké předchozí opory autorit“.

Už z toho je patrné, že se v redakci nepěstoval sentiment k událostem roku 1968. Chtěli to dělat po svém a radikálněji, bez hledání kliček, dvojsmyslů, pomrkávání na čtenáře: buď svobodné psaní, anebo nic. A přesně tak Informační servis působí. V již zmiňovaném textu se píše: „K překlenutí informační blokády v prvních týdnech revoluce začal vycházet Informační servis. Od rána 21. listopadu, kdy bylo distribuováno jeho první číslo, prokazoval nenahraditelnost zkušeností z podzemní práce: za celou dobu revoluce to byla jediná nezávislá tiskovina, která byla vydávána denně. Z tohoto pohledu bude asi jednou představovat zajímavý historický pramen.“ A tak tomu skutečně je.

Svědectví ale nabízí celých třicet let, po které Informační servis a jeho následník Respekt (přejmenoval se v březnu 1990) vychází.

Kdo bude mít zájem hledat v Respektu omyly a občasnou nekonzistentnost, uspěje. Názory se v různých etapách vyvíjely, například jsme byli pro většinový volební systém, ale po nahlédnutí, jak se tuzemské strany chovají, jsme od toho ustoupili. Mýlili jsme se také několikrát, třeba že se Václav Klaus nikdy nemůže stát prezidentem, protože si nepůjde za komunisty pro hlasy. Šel a uspěl. Stejně tak jsme se mnohokrát pletli, když jsme odhadovali, že někdo udělá velkou politickou kariéru (například měl být premiérem Pavel Bém) a neudělal, nebo jaký skandál povede ke konci něčí kariéry (zmiňme třeba proslulou snahu Miloše Zemana prodat na tajných schůzkách v Bamberku podnikatelům vládní křesla za peníze pro pokladnu ČSSD). Z toho všeho se učíme.

Když jsem ale procházel všechna čísla od prvních vydání Informačního servisu v listopadu 1989 až po dnešek, ta nejdůležitější podstata trvá: Hledání spravedlnosti, obhajoba lidské důstojnosti a svobody, obrana nejslabších. A vedle toho kritika či přesněji kontrola těch, kdo zrovna vládnou. Stoupenci současného premiéra si stěžují, že jsme k němu kritičtí, zatímco k jeho předchůdcům nikoli. Po pečlivém prostudování třiceti ročníků mohu s klidem říct, že se opravdu pletou.

Nejsnazší to měl zpočátku zřejmě Václav Klaus, redakce se novinařině – a zejména té ekonomické – teprve učila. Nicméně rozkrývání propojování vládních stran a ekonomických skupin v devadesátých letech začal Respekt odhalovat poměrně záhy. Stejně tak masivní nárůst korupčních afér a prorůstání různých gaunerů do státní správy za vlády ODS a ČSSD během opoziční smlouvy, což vedlo premiéra Miloše Zemana dokonce k výroku, že by jeho vláda měla Respekt zažalovat o téměř dvě stě milionů korun, aby konečně zanikl.

A bylo tomu stejně i později, například odhalení milionů, které tajně získávala rodina premiéra Stanislava Grosse, či jak mu z nouze pomáhal podnikatel Andrej Babiš. Vládu Mirka Topolánka stíhaly investigativní texty o fungování tzv. justiční mafie, která ji podržela u moci. Velké materiály jsme publikovali o kmotrech ODS a následně i skandálu, jenž zlomil vaz Petru Nečasovi.

Za ty roky se Respekt snažili mnozí umlčet, čelili jsme řadě žalob – nejaktivnější byl mimochodem Andrej Babiš –, ale většinu sporů jsme vyhráli. Řekněme tedy, že máme už za sebou slušný trénink.

Tento speciál přináší výběr článků, které za třicet let v Informačním servisu a Respektu vyšly. Pochopitelně bylo nutné volit značně selektivně, protože za onu dobu vznikly desítky tisíc článků. Rozhodli jsme se nakonec vybírat pouze domácí události, aby to trochu splňovalo i jakousi roli kroniky české cesty. Články vystihují danou dobu, případně se věnují stěžejním událostem. Nejde tedy o selekci nejlepších textů Respektu, nýbrž o ilustraci doby a stylu našeho časopisu.

Nechtěli jsme vás ale ošidit o dobový kontext a popis, o čem všem ještě Respekt psal. Proto jsme rozdělili oněch třicet let do několika časových bloků a každý z nich uvádí článek, který onu etapu shrnuje. K tomu ještě nabízíme rozhovory s šéfredaktory Respektu, aby popsali dobu, ve které v redakci působili. Na webu pak najdete další rozhovory a vzpomínky.

Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří se na Respektu podíleli a podílejí. Stejně tak patří díky vám, čtenářkám a čtenářům. Bez vás by to nešlo a nepůjde.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery,
šéfredaktor

Objednejte si tištěný speciál