Velký skok

Ještě v říjnu 1989 byli Jiří Ruml a Rudolf Zeman zatčeni za vydávání samizdatových Lidových novin. Mělo na ně být použito deset let staré rozhodnutí Nejvyššího soudu, že „i kritika určitých jevů ve společnosti, je-li plně jednostranná, přehnaná nebo zkreslená, může být pobuřováním vyvolávajícím nepřátelskou náladu vůči státnímu zřízení nebo společenskému řádu republiky“. Absurdní verdikt, ale tehdejší režim byl připraven ničit a zastrašovat své kritiky do poslední chvíle. Dokonce i v době, kdy se všude kolem začínala totalita hroutit. Necelý měsíc poté – v listopadu – se ale po protestech občanů pevnost tvořená strachem otřásla a následně i zhroutila. Rychle a nezadržitelně.

Timothy Garton Ash v rozhovoru pro tento časopis říká, že to byl nejlepší rok v evropských dějinách. Pro závěr roku 1989 to platí rozhodně, po čtyřiceti letech se náš region poprvé svobodně postavil na vlastní nohy. Zmizela temná síla v pozadí, která ovládala lidské životy a začalo objevování svobodného světa. A to vlastně probíhá dodnes.

Výzkum CVVM z roku 2018 ukázal, že sametová revoluce je nejpozitivněji vnímaná událost našich dějin – dívá se tak na ni 72 procent dotázaných, za negativní ji označilo jen devět procent. Bez nadsázky tak lze říct, že 17. listopad je náš svátek, hlásí se k němu lidé, kteří ho zažili, i ti, kdo jej znají už jen z vyprávění.

A i proto jsme se rozhodli vydat tento speciál, který se věnuje událostem roku 1989. Najdete tu texty, které popisují, co předcházelo samotné revoluci, přinášíme zkušenosti ze sousedních států, esej Martina M. Šimečky, dobové články atd.

Třicáté výročí by mělo ale vést i k tomu, abychom znovu objevovali sami sebe. Proč byla tak dlouho československá veřejnost k režimu loajální? Co vlastně pak od změny poměrů očekávala? Jakou chceme společnost dnes? A jsme poučenější? Je pozoruhodné, jak obrovský skok lze v dějinách udělat, a přitom se v některých ohledech nehnout z místa.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery
šéfredaktor