A pak nastal ten střet

„A viděl po setmění tam u Smíchovského sklípku, jak Národní třída byla plná mladých lidí, volali hesla a měli rozšířené oči, a pak asi v osm hodin ze Spálené ulice zaútočily sbory ministerstva vnitra s bílými helmami, ale studenti si sedli na zem a tak byli proti sobě, demonstrující studenti a mladí lidé, sedící na zemi, nabízeli květinky a hořící svíce a zpívali… a pak byla chvíle dlouhého ticha a pak nastal ten střet a změtení a křik a volání a nářek a křičení…“ Tak vylíčil 17. listopad 1989 Bohumil Hrabal v knize se symbolickým názvem Listopadový uragán.

Útlá knížka vyšla hned zkraje roku 1990, v tehdy ještě euforickém, dnes naprosto nepředstavitelném nákladu 150 500 kusů. Pasáž věnovanou překotným revolučním dnům Hrabal zakončil scénou, kdy ho v hospodě U Tygra dívka s „rozhalenou košilí“ zve marně do debaty v jednom stávkujícím divadle. Spisovatel se do revoluce odmítá zapojit, protože „co říci mladým lidem, když jsem o čtyři generace starší a potom… ta moje slovanská náchylnost na slzy“.

Listopadová revoluce svou dramatičností bezesporu poskytuje pro literáty zajímavou výzvu. Ale možná že právě pro obavy z dojímání se nad jedním z mála pozitivních kolektivních zážitků v našich dějinách se čeští spisovatelé a spisovatelky revoluční látce vyhýbají. Až na výjimky.

Kordon maškar

Hrabal revoluci popisoval sice bezprostředně, ale jen jako její vzdálený pozorovatel. Kniha totiž vznikla formou otevřených dopisů, které ze své chalupy v Kersku (do…