Pocit čistého štěstí

Je jednou ze tří současných českých královen na prkně. Poprvé na něm stála v jedenácti letech, od patnácti se freestyleovému snowboardingu věnuje profesionálně. Ty, kteří Šárku Pančochovou sledují, fascinuje vysokými skoky nad odrazovou rampou, ale i lehkostí, s jakou se zvedá po nebezpečných pádech. Říká, že strach má vždycky, když stojí nahoře na hraně. Před ní je několik metrů sněhu prudce stoupajícího do nebe a pak jen ticho a vzduch.

Vyrůstala jste v rovině okolo Uherského Brodu. Jak daleko jste to měla na nejbližší kopec?

Paradoxně strašně blízko. Žila jsem v Maršově, ve vesnici, která je součástí Uherského Brodu. Kousek odsud je takové malé středisko, Nezdenice, s jednou sjezdovkou a jedním vlekem. Kopec měří sotva dvě stě metrů a býval tam jeden skok. Já jsem se vždycky odpoledne po škole sebrala, skočila na vlak a šla jezdit.

Freestyleový snowboarding býval ve svých profesionálních začátcích hodně klučičí sport. Kluci platili za ty, kteří víc riskují, takže skáčou výš, slibovali větší show a snáze sháněli sponzory. Platí to i po dvaceti letech?

Situace se hodně změnila, hlavně vlivem nových technologií. V Japonsku zhruba před deseti lety vyvinuli speciální airbagovou konstrukci na trénování skoků. Odrazíte se sjezdem po kartáčích a dopadáte do polštáře nafouknutého vzduchem, který má ale pevný šikmý dopad, takže nekončíte na placce. Tvarem to přesně simuluje skok na sněhu, zároveň…