0:00
0:00
Rozhovor20. 3. 201812 minut

Sestra Angelika: Rap není vůbec blbá zábava

O vstupu do tajného řádu, chůzi po laně a hraní fotbalu v pasťáku

Sestra Angelika
Autor: Matěj Stránský

Představa o řeholní sestře, která žije ve vlastním uzavřeném světě, padá při setkání s boromejkou Angelikou v domě sv. Notburgy pod pražským Petřínem okamžitě vniveč. Není divu, že se jí přezdívá „sestra v akci“. Je aktivní na Facebooku, má svůj pořad v rádiu, jezdí na koloběžce a s kluky z pasťáku hraje fotbal. Ani hovorům o celibátu a sexualitě se nevyhýbá. Jejím životním mottem je, že „život s Bohem je nádherné dobrodružství“.

Pracovala jste v nemocnicích, byla sestrou představenou, učila estetiku a ošetřovatelství. Už jedenáct let taky pracujete ve Výchovném ústavu a středisku výchovné péče, zjednodušeně v pasťáku. Jak vycházíte s problémovými kluky?

↓ INZERCE

Abych pravdu řekla, já bych nemohla pracovat v mateřské školce, kde musíte ty malé děti pořád někam „hrnout“ a nějak „rovnat“, dávat jim energii. To naopak ti puberťáci, i když mají za sebou všechno možné – drogy, krádeže, násilí –, mají energie vrchovatě a potřebují ji jen usměrňovat. Což v praxi znamená nesetřít je za jejich nápady, které se mohou zdát někdy nesmyslné, někdy hloupé, někdy třeba provokativní. Takže když zkoušejí rapovat, znamená to v tu chvíli vyškrabat z nich všechny jejich tvořivé síly. On totiž rap není vůbec blbá zábava, naopak – abyste dosáhli určité kvality, tak je to hodně obtížné. To samozřejmě neznamená nedávat jim hranice. Já jim ty hranice ale dávám proto, že je mám ráda.

Jaké hranice jim dáváte?

V ústavu máme nějaký řád, mantinely, ve kterých se pohybujeme a které musíme dodržovat. Ti kluci často z domova neumějí umýt si po sobě hrnek, přijít někam včas, poděkovat. Z takových mantinelů jim neulevím. Současně je to něco, co nemá sloužit k jejich zdecimování, má jim to pomoci. Především ale člověk musí mít ty kluky rád. Jsou to často děcka, která nemají rádi ani vlastní rodiče. Takže mnohdy to, co vypadá jako zloba, drzost, nenávist, je jen zoufalé volání o pomoc.

Sledujete je i poté, co ústav opustí?

To záleží na nich. Občas mi někdo napíše přes Facebook. To vždy potěší, když se sami ozvou, jak se mají.

A jak se mají?

Někdo má práci, někdo ne, někdo je třeba ve vězení a další funguje normálně, má děti a stará se o ně. Když se tohle povede u kluka, který byl na pervitinu a měl při nástupu do ústavu ani ne šedesát kilo, a dneska pracuje, má partnerku a dítě, o které se stará, tak to považuji za úspěch – i kdyby to byl za celá ta léta jen jediný lidský osud, který se nasměroval správným směrem.

Jak reagujete, když se vás vyptávají na osobnější věci? Přece jen – jeptiška a kluci v pasťáku…

Můj hábit je pro ně samozřejmě jak červený hadr na býka, takže se mě vyptávají třeba i na celibát. Snažím se jim vysvětlit, že to, že nežiju v manželství, neznamená, že jsem škrtla a zabila svou sexualitu. Dnešní doba totiž zaměňuje zdravou sexualitu za – teď to řeknu natvrdo – soulož. Ale to, že jsme bytosti sexuální, znamená, že jsme schopni navazovat vztahy – a ty vztahy mají různou škálu projevů od přátelství až po výlučný vztah. Je smutné slyšet, že první tělesný vztah těch kluků často proběhl někde narychlo na záchodě, aby je nikdo nenačapal.

Co jim na tohle říkáte?

Říkám: Víš, to je, jako kdybys výbornou svíčkovou jedl z plechové psí misky. Intimní vztah má být vrcholem důvěry mezi dvěma bytostmi. Hezky to vyjádřil Jan Pavel II. Že manželský vztah vyžaduje pokoru, protože se otvírá jeden druhému tak, že si ho pouští do svého těla. A na tohle ti kluci někdy slyší. Protože zažili, že rodiče tenhle vztah důvěry neměli, a jim to vlastně jako dětem ublížilo.

Takže hábit není zas až tak červený hadr…

Často tohle pubertální vyptávání vypadá jako provokace, ale jsou to otázky, o kterých přemýšlejí a které si mladý člověk klade obecně – po smyslu života, smrti, vztahů… Takže ten hábit je nakonec takový můstek, přes nějž se bavíme o věcech, o kterých se s nimi nikdo jiný nebaví.

Celé interview najdete ve speciálu Každý v něco věří spolu s dalšími osmnácti rozhovory. Schwarzenberg • Myšicka • Pančochová • Zibura • Klus • Wichterlová • Tučková • Rubeš • Kamu • Kintera • Marhoul • Kera a další

Speciál je dostupný k zakoupení také na novinových stáncích, na webu i v aplikacích pro Android a iPad/iPhone

Pro objednání speciálu přes SMS pošlete zprávu ve tvaru:
LIDE JMENO PRIJMENI ULICE C.P. OBEC PSC (vzor:LIDE JAN NOVAK SOKOLOVSKA 22 PRAHA 8 18000) na číslo 90211.

Magazín vám doručíme až do schránky.

Objednací SMS jsou zpoplatněny podle běžného tarifu vašeho mobilního operátora. Cena SMS služby včetně doručení výtisku je 89 Kč vč. DPH, tedy shodná s cenou výtisku na stánku. Službu technicky zajišťuje ATS Praha. Infolinka 296 363 199 v pracovní dny 8:00 – 17:00, www.platmobilem.cz.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články