Budoucnost je otevřená

Když vypráví o skoku do vod Baltského moře, jímž začal jeho dramatický útěk z Československa na Západ, a o dalších „obyčejných“ věcech, působí poněkud nesměle. Promění se ve chvíli, kdy začne mluvit o fyzice. V tu chvíli přechází do angličtiny (po letech strávených v Americe už mu scházejí slova) a stává se sebevědomým a charismatickým profesorem prestižní americké univerzity. Martin Roček: uznávaný teoretický fyzik, znalec české kinematografie a překladatel písní Karla Kryla.

Když vám bylo šest let, utekl jste s rodiči za dramatických okolností z Československa. Jak to proběhlo?

Táta je chemik, v padesátých letech pracoval v Akademii věd. Jeho tehdejší šéf byl František Šorm, velmi vlivný a ambiciózní člověk, generální sekretář Akademie věd a člen ÚV KSČ. V roce 1956 připravoval chemickou konferenci zemí východního bloku a na organizační schůzi, tuším v Bechyni, pozval také tátova profesora Ottu Wichterleho. Wichterle byl tenkrát velmi nastydlý, objednal si svařené víno a ostatní včetně Šorma za ním v pití rozhodně nezaostávali. Šorm se pak vychloubal, že pozvedl českou chemii na takovou úroveň, že teď může poslat své lidi kamkoliv do světa a všude je přivítají s otevřenou náručí. Wichterle se toho chytil a řekl: „Jo? Tak to bys mohl poslat Ročka do Londýna.“ Šorm pak už nemohl couvnout, musel to udělat, aby neutrpěla jeho pověst a pýcha. Poslal tedy tátu do Londýna.

Váš otec ve straně nebyl?