0:00
0:00
Společnost10. 6. 20188 minut

Neumějí noty

Sezona, kdy Prahu ovládly elektrické kytary

Angličtina se stala
dorozumívacím jazykem
bez ohledu na to, že občas
nevěděli, o čem se vlastně
zpívá. (Framus Five)
Autor: ČTK

Myslíte ten bigbít? Náš kluk to poslouchá, já když můžu, tak to vypnu,“ říká starší paní v minianketě, kterou v roce 1967 uveřejnila Československá televize. Pro zúčastněné měla jedinou otázku: Co si myslíte o bigbítu? Kromě neznámých tváří tu figuroval i dirigent Karel Krautgartner, vedoucí rozhlasového Tanečního a jazzového orchestru, který doprovázel tehdejší zpěváky středního proudu, a jeho odpověď zněla: „Nevoďte ty amatéry do studia, vždyť neumějí ani noty!“

Právě rok 1968 ovšem ukázal, že rockovou hudbu už Československu nejde ignorovat. Období mezi 1. a 2. československým beatovým festivalem, které se odehrály v beznadějně vyprodané pražské Lucerně v prosinci let 1967 a 1968, patří k těm světlejším periodám české populární hudby. Ke slovu se drala nová generace, která neměla nic společného se swingovým pojetím hudby a stála bokem od pěveckých hvězd Karla Gotta, Waldemara Matušky nebo Marty Kubišové. Zkoušeli snad v každém pražském sklepě, jejich nástrojem byla elektrická kytara a vzory nacházeli u kapel propagujících elektrické blues a posléze i psychedelii: od neurvalých The Rolling Stones převádějících černošskou hudbu do evropského kontextu až po ryze soulového Raye Charlese.

↓ INZERCE

Jeden výrazný rys je však odlišoval od tehdejšího Západu, kde byla rocková hudba symbolem generačního i politického odporu. Na rozdíl od společensky kritických filmařů tuzemské nové vlny měl československý rock této éry jednu charakteristiku,…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články