léto 1968

Koncem jara se komunistická strana začala připravovat na svůj mimořádný sjezd. Mělo jít o klíčovou událost, která měla umožnit Alexanderu Dubčekovi a jeho spojencům ovládnout ústřední výbor a tím důležité rozhodovací procesy.

V červnu se začaly konat předsjezdové schůze místních sdružení KSČ, které měly vybrat delegáty na okresní konference. Dobové záznamy evidují dva trendy: poměrně nízkou účast straníků (v průměru 52 procent) a mírnou převahu mladších, reformně smýšlejících komunistů. Běžní pasivní straníci v základních organizacích vyčkávali, jak se situace vyvine. Mezi konzervativce v členských organizacích patřili hlavně letití funkcionáři spjatí se stalinismem. Mezi reformisty se obvykle tlačili intelektuálněji založení lidé, předúnoroví komunisté a mladí straníci, kteří vstupovali s nadějí na střídání politických garnitur a šanci na modernější řízení státu.

O podíl na politické moci se začínali hlásit i socialisté a lidovci, teď už nevystupující jako poslušní členové Národní fronty, ale otevřeně se hlásící ke své politice před únorem 1948. Socialisté vznesli například požadavek na své větší zastoupení ve vládě a na zrušení Lidových milicí. Lidovci se začali označovat za křesťanskou demokratickou stranu, tedy uskupení, které má, či by mělo mít daleko k plnění marxisticko-leninských vizí. Strany v Národní frontě chápali jako nezávislé a vzájemně si rovné a požádali vládu o navázání diplomatických styků s Vatikánem, což tehdy komunistické státy neměly.

KAN,…