Exploze svobody
Probuzení veřejnosti a médií bylo nejdůležitějším výdobytkem pražského jara
Nepůsobí to jako scéna, která by dokázala nastartovat pohyb ve společnosti: u kávy sedí dva muži, za nimi stojí na štokrleti televizní přijímač a na něm ještě rádio. Jako by studio zapomněli před natáčením pořadu vyklidit. Přesto právě televizní rozhovor s Eduardem Goldstückerem, čerstvě jmenovaným předsedou Svazu československých spisovatelů, přispěl začátkem února 1968 k tomu, že se rodící se „obrodný proces“ dostal z šera stranických sekretariátů na veřejnost.
Pochopit, v čem spočívala výbušnost přátelského povídání u kávy, dnes už není snadné. Goldstücker, germanista s tváří herce Henryho Fondy, který byl v padesátých letech odsouzen v procesu se Slánským a vězněn v Jáchymově, nejprve chválí komunistickou stranu – a pak ji vyzývá, aby rehabilitovala Ludvíka Vaculíka, Antonína Liehma a Ivana Klímu, vyloučené ze strany za jejich kritické příspěvky na sjezdu spisovatelů v červnu 1967. Jako prorektor Karlovy univerzity také konstatuje, že studenti se „necítí doma“ ve své organizaci, Československém svazu mládeže, a že je třeba se znovu zamyslet nad strahovskými událostmi z podzimu předchozího roku.
To bylo asi tak všechno, ale stačilo to. Alan Levy, tehdy jediný americký dopisovatel v Praze, pořad sledoval doma, náhodou ve společnosti opraváře televizí. Oba byli šokováni odvahou, kterou profesor německé literatury v jejich očích projevil. „Náš opravář krátce nato odešel, kroutě hlavou nad tím, co viděl. Jiní lidé prý seděli u televizorů hodinu dvě poté, co vysílání…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu