Nenaplněný slib

Poslední březnový den roku 1940 se v budově krematoria v Golders Green v Londýně shromáždili čelní představitelé československé exilové vlády, uprchlíci před nacismem a význační sionisté. Přišli se rozloučit s Marií Schmolkovou, jednou z hlavních evropských organizátorek pomoci židovským uprchlíkům ve třicátých letech 20. století. Smuteční řeč pronesl ministr zahraničí Jan Masaryk. Přesto dnes zná jméno této pozoruhodné ženy jen málokdo.

Spolehněte se na nás

Marie Schmolková se narodila v roce 1894 do pražské asimilované židovské rodiny, rodiče Hynek a Julie Eisnerovi měli obchod s textilem. Studovala na vyšší dívčí škole v pražské Vodičkově ulici, dále se již formálně nevzdělávala (i když roku 1916 docházela na přednášky na Karlovu univerzitu). Pečovala o matku a pomáhala jí s obchodem, později byla zaměstnána jako prokuristka u firmy Šámal a krátce řídila vlastní malou banku. Plynně hovořila česky, německy, francouzsky a anglicky. Vdala se poměrně pozdě, v roce 1923. Manžel, významný pražský právník Leopold Schmolka (1868–1928), byl o 30 let starší.

Po jeho smrti podnikla cestu po Blízkém východě, po které se kromě celoživotní sociální demokratky stala i přesvědčenou sionistkou. Vstoupila do pražské organizace WIZO (Mezinárodní ženské sionistické organizace) a zapojila se do sociální práce. Po Hitlerově nástupu v sousedním Německu se ujala koordinace pomoci uprchlíkům před nacistickým režimem, kteří hledali útočiště v Československu. Stala se zástupkyní…